Podíváme-li se dnes do novin, nebo na televizi, budeme konfrontováni se špatnými zprávami. Nepřízeň klimatických podmínek, ekonomická a společenská krize, revoluce, kriminalita. Negativní zprávy nás obklopují a zahlcují, takže na ty pozitivní nám už nezbývá čas a prostor. Nejsem si jist, zdali předávat takovéto informace je záměrem médií, nebo je média přinášejí, neboť lid touží po senzacích, a jak bylo známo již ve starém Římě: „ Lid touží po krvi.“ Tak jako tak je pravdou, že společnost a svět, ve kterém žijeme, se mění a jistoty a hodnoty, které měli naši předci a možná ještě nedávno my, se stávají vrtkavými. Proč se tyto věci kolem nás dějí, existuje i mnoho různých vysvětlení a jistě k tomu přispívá mnoho aspektů. Nechci se proto se snažit vytvořit další tezi, prostě jen konstatuji fakt. Co vím je, že tyto věci byly dávno před tím předpovězeny v Bibli. Můžeme o těchto událostech a změnách číst ve Starém Zákoně u proroků, v evangeliích o nich hovoří Ježíš a tyto události shrnuje Zjevení Janovo. Co z dění kolem vyplývá je, že postupně ztrácíme jistoty a stáváme se bezradní v tom, co s námi bude, kdo se o nás postará, když bude nejhůře, co bude s našimi dětmi apod. Mohl bych vyjmenovat mnoho myšlenek, které nás napadají a tzv. nám berou klid. Právě v této chvíli, kdy jsme bezradní, přichází myšlenka, kde tuto naději vzít. Protože bez naděje a bezcílnosti se nedá žít. Nebo alespoň život bez naděje je potemnělý a prázdný. Přitom hledání určité perspektivy provází lidstvo od počátku. J. A. Komenský ve své knize Cesta světla, se nad touto potřebou zamýšlí a jde dál. Nejen že hovoří o naději jako životní nutnosti, ale i o tom, že pravý cíl lidského života je v dosažení pokoje a blaženosti. Myšleno blaženosti ne dosažené nestřídmostí a nějakými omamnými látkami, ale vnitřní blaženosti člověka, která právě z pokoje a naděje vyvěrá. Tyto slova nás pak vedou k zamyšlení, že dokáže-li o blaženosti a pokoji života hovořit člověk, který prožil třicetiletou válku, vyhnanství a nemožnost návratu, smrt svých blízkých, rozklad české společnosti, musí jeho slova vycházet z poznání daleko hlubšího a silnějšího, než dokážeme domýšlet. Komenský se v těch nejtěžších chvílích opírá o Hospodina, kterého staví jako jediný pevný a stálý bod, také pak o víru v Něho. A právě zde můžeme najít odpověď na otázku položenou v nadpisu tohoto zamyšlení. Naději a pokoj nehledejme v nějakých nových věcech, ideologiích či lidech. To jsou věci pomíjivé a neprobádané. Naši předci v těch nejtěžších dobách měli jistotu a perspektivu právě proto, že nehleděli na něco pomíjivého a složitého, ale protože se jednoduše obraceli zpět, na jediný pevný bod, který má lidské pokolení od počátku tohoto světa. A protože tímto pevným bodem je Hospodin, který je nad tímto světem, a tedy není zmítán různými aspekty, krizemi a čímkoliv podobným, můžeme najít naději právě u Něj. Stačí jen začít hledat!
Rostislav Kotrč
