Žijeme v pohnuté době, kdy takřka na každém kroku slyšíme o válkách, národnostním a sociálním neklidu, velkému přílivu uprchlíků, živelných katastrofách, politickém napětí apod. Tyto zvěsti jsou tak silné, že dokonce přehlušili ještě nedávno silně diskutované téma v naší společnosti a to vyrovnání majetkových náhrad církvím. Přitom toto téma bylo nejen společenskou, ale i politickou rozbuškou, kdy např. ČSSD nemohlo a nemůže předložit novelu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, která by byla pro občany tohoto státu přijatelnější a pro celek společnosti prospěšnější, neboť b to znamenalo vystoupení KDU-ČSL z koalice a ještě větší útoky ze strany TOP09. Tady církve dostávají svůj nezaslouženě „zasloužený“ díl ze státního rozpočtu a tedy peněz každého z nás.
Vraťme se k meritu této úvahy. Církve a až na malé výjimky, bez rozdílu jsou tedy po letech „strádání“ majetkově zabezpečeny. Jaký je však přínos této investice pro společnost. Místo toho, abychom zažívali rozvoj duchovní sféry v našem státě, budování center nábožensko-sociální pomoci, vzdělávací aktivity či jiné činnosti, které by se od církví v duchu poselství Bible dali očekávat, zavřely se církve jakoby do sebe a prostě si peníze užívají a rozdělují. Tedy alespoň ti nejvyšší, ti nahoře, kteří jsou poplatní současnému establishmentu a nikterak je nevyvádí z míry to, že se připravuje novela branného zákona, kde budou odváděni lidé k tomu, aby se stali vojáky a museli tak plnit rozkazy k zabíjení. Nikterak je nevyvádí z míry, že součástí tohoto zákona je i to, že ženy a matky budou odváděny od svých malých dětí. Představitele církví nechává naprosto klidnými to, že velké procento matek nemá na školní obědy svých dětí, že se stále rozšiřuje počet těch, kteří žijí na či pod hranicí chudoby. I to, že v České republice začala být potlačována lidská práva daná Ústavou ČR, nebo jsou pošlapávány platné zákony, je zřejmě pro církevní představitele zcela v pořádku. Vždyť oni je taky tedy nemusí dodržovat a nedodržují. Osobně si myslím, že to co jsem výše zaznamenal, jsou závažné společensko-sociálně-politické problémy, ale již jsem nikde v médiích či jiných informačních zdrojích nezaznamenal to, že by se představitelé církví k těmto problémům nikterak vyjádřili či se je dokonce snažili řešit. Tento postoj je ale v pravém opaku k tomu, co říká svým učedníkům Kristus, neboť Jeho následovníci mají být: „solí země“, ne neužitečným a neúčelným přívažkem. Vždyť i zde platí princip, že nejen ti co páchají zlo, ale i ti kteří se ke zlu chovají lhostejně a mlčí k němu, jsou vinní. Tím, že církve, přesněji církevní představitelé mlčí k negativním věcem, které nyní provází naší společnost, mají na těchto zlých věcech svou přímou účast a podíl viny. Dle výše uvedené teze, je pak otázkou, mají-li církve, které jsou vedeny současnými představiteli z pohledu Bible na existenci, když jsou zcela lhostejné k problémům společnosti, ve které žijí, nepřináší do společnosti žádný eticko-morální rozměr, ale jsou orientovány na to, aby si „užili své zcela morálně nabyté“ peníze.
Svou úvahu si dovolím zakončit citátem Roberta Fulghuma: „Opakem prvé lásky není nenávist, ale lhostejnost“
