Mnoho mladých spoluobčanů podle mých zkušeností dnes vůbec neví, kdo byl poslední politickou obětí zvůle minulého režimu, ani proč musel Pavel zemřít, zejména ale také netuší, proč nebyl za jeho smrt nikdo z odpovědných potrestán. Tedy upřímně, to poslední nechápe i mnoho nás, starších. Ale také, proč nebyl jeho příběh dodnes nijak společensky oceněn a proč ani nebývá publikován.
Zkusím tu naznačit jeden z možných důvodů a pro neznalé historických souvislostí uvedu pro přehled stručně fakta. Pavel Wonka si od mládí v rodném městě Vrchlabí, plném dosídlených a komunistům oddaných nových obyvatel často “užíval“ jejich pozornosti, díky svému původu. Díky jemu se také nedostal na studia práv, která tedy studoval jako samouk. Jeho právní porady neunikly pozornosti tajné policie a tím i následné perzekuci. Vrcholem bylo ohlášení kandidatury v r.86, v souladu s tehdy platnou ústavou, do Federálního shromáždění. Reakce moci na sebe nedala dlouho čekat, následovalo obou bratří Jiřího i Pavla, odsouzení za pobuřování a rozvracení státu a nařízen ochranný dohled. Vězněn byl v jedné z nejhorších věznic, Minkovicích, kde byl m.j.- bachařem proslulý tyran Vondruška ( nedávno poslanec KSČM !, který je žalován pro týrání vězňů u Libereckého soudu, dosud nedořešeno, když nejsou k soudu pozváni svědci, kteří jsou ochotni v kauze svědčit….) a pro zbědovaný stav byl posléze předán do vězeňské nemocnice, dále do věznice Plzeň – Bory, odkud byl propuštěn ve stavu, v kterém nebyl schopen docházet na “ochranný dohled“ na městskou služebnu. Proto se rozhodl pro legální vystěhování a v den, kdy si byl pro doklady na vojenské správě byl zatčen a umístěn do vazby. Následný soud v Trutnově, soudkyně Horváthová, ho odsoudil na kolečkovém křesle na pět měsíců do vězení, kde po pěti dnech bez zásahu lékaře zemřel. Jeho pohřeb byl ve Vrchlabí přes doslova běsnění tehdejší tajné policie StB, Veřejné bezpečnosti, kteří uzavřeli celé město okolo městského hřbitova a kostela, demonstrací proti režimu.
Ještě bych se krátce zmínil i o tom, že bratr Jiří, který se marně snažil a dodnes snaží po r. 89 hledat spravedlnost a označil za jednoho z viníků trutnovskou soudkyni Marcelu Horváthovou, byl toutéž policií ve Vrchlabí, už ale po listopadu, pro tento svůj postoj zatčen a zbit. Proč nebyl dodnes nalezen nikdo odpovědný za tuto nejen nesporně minulým režimem zaviněnou smrt, ale zaviněnu zcela jistě určitými osobami, tedy od politických představitelů města, okresu počínaje, přes SNB, StB, bachaře, lékaře, až po soudkyni a prokurátora. Tady není kolektivní vina, ale zcela jistě vinny jsou určité, tedy známé osoby ! On sice zemřel údajně na plicní embolii, ale ve zbědovaném stavu, s poloviční váhou a v tomto stavu, kdy nemohl ani mluvit, byl už souzen a odsouzen.
Proč dodnes nebyl Pavel Wonka za svůj postoj oceněn státním vyznamenáním in memoriam, když tato vyznamenání jsou udělována, tedy i ta nejvyšší žijícím ( viz např. předsedkyně KPV Kavalírová ), morálně daleko níže postaveným osobám, přestože byl již několikráte navržen ?
Vzpomeňte nahoře popsaného důvodu jeho prvního odsouzení – dovolil si kandidovat jako jednotlivec do Parlamentu ! Není to náhodou také proto, že by byl příkladem, tedy nežádoucím příkladem, když od předlistopadového systému voleb se současný svým principem ve své podstatě neliší ? 6.února 2013 Eda Seibert
