Právě mýty a kulty osobností s umělou aurou jsou zástěrkou pro politiku lidí myslících jen na vlastní kapsu. Ale lidé se kulty osobností a prázdnými frázemi nenasytí. Nejlepší propagandou je totiž sám život. A ten ukazuje to památné: Všechno je jinak. Bohatí zbohatli na privatizaci, spekulacích a levné práci, přičemž výsledkem je, že jsou ještě bohatší. Avšak reálná životní úroveň s tichým zdražováním postupně pro celé skupiny obyvatel jako matky samoživitelky, seniory, ale i pracující za minimální mzdu padá. Představení před kamerami se slovy o průměrné mzdě lehce přes 29 tisíc korun hrubého pak zase zastírá fakt, že více než 60 % pracujících si o ní mohou nechat jen zdát. Nehledě na to, že to nepředstavuje ani polovinu toho, kolik vydělávají třeba v Německu.
Škoda, že se současní papaláši bojí přiznat, že nebýt nashromážděného majetku, který převzali v roce 1989, stát by dávno zkrachoval a 40 % obyvatelstva by nemělo kde bydlet. Je paradoxem, že ti, kteří křičeli o nekonkurenceschopné ekonomice, se jali rychle prodávat prosperující podniky za tučné odměny pro sebe. Kdo chce jí do politického klání, musí vědět proč. Nejde totiž o souboj frází, kariéristických zájmů, ale jednoznačně o to, zvítězit nad všemi, kteří škodili a škodí zájmům naší země a vrátit českým lidem důstojnost a hrdost.
