Názor na danou problematiku by si však měl udělat každý sám, a to na základě objektivně získaných informací, které však někteří kolegové často překrucují ve prospěch politického populismu, který ale v otázce migrace nikomu nepomůže, naopak dle zpráv Ministerstva vnitra může způsobit zbytečnou fašizaci společnosti.

Přijímat nebo nepřijímat?

V médiích se v souvislosti s uprchlickou krizí řeší především otázka přijímání či nepřijímání uprchlíků. Dle mého názoru je nutné velmi citlivě rozlišovat mezi migranty ekonomickými a migranty skutečně politickými. Jestliže dotyčné osoby přicházejí do Evropy proto, že jsou pronásledovány režimem nebo teroristickými skupinami a v případě jejich setrvání v zemi původu by pravděpodobně přišly o život, neměly by se evropské země jejich příchodu a setrvání, po dobu do opadnutí hrozby, bránit. Na druhé straně jsou zde však mnohem početnější skupiny, které se vydávají na pouť do Evropy pod dojmem slibů pašeráků a vlastních představ, které se mnohdy tváří v tvář kruté realitě rozplynou a následně vyvolávají frustraci a nenávist vůči svým hostitelům. Tyto ekonomické uprchlíky Evropa přijímat nemůže a právě proti nim by měla být namířena ochrana vnějších hranic Evropské unie, předně pak hovořím o Řecku, Itálii, či Španělsku, což jsou destinace, přes které se uprchlíci dostávají do dalších evropských zemí. Pozor si také musíme dát v Evropě severní, kde přes finskou hranici v posledních týdnech proudí další ekonomičtí migranti z Ruska.

Argument o tom, že není možné rozlišovat a je nutno pomoci všem bez rozdílů, kategoricky odmítám. Není přeci v silách evropských zemí zvládnout několikamiliónový nápor lidí, kteří mnohdy postrádají základní evropské návyky a vzdělání a i jejich případná integrace do společnosti by byla velice problematická a finančně nákladná. Úsloví bližší košile nežli kabát by mělo platit i v tomto případě a jednotlivé evropské země by se měly v prvé řadě ohlížet především na blaho vlastních občanů a rodin a až poté poskytovat dle svých možností pomoc uprchlíkům a azylantům z jiných zemí.

To samozřejmě neznamená rezignovat na základní lidská práva a evropské hodnoty založené na principu humanity. EU by měla poskytovat pomoc cíleně v zemích, odkud uprchlíci utíkají, snažit se tyto regiony stabilizovat a následnou pomocí rozvíjet tak, aby masy lidí neměly potřebu je opouštět. Právě tento názor české zahraniční politiky podporuji. Jako jedni z mála v regionu podporujeme myšlenku investic do výstaveb táborů a humanitních center v zemích sousedících s ohnisky konfliktů. Podporujeme Jordánsko, Turecko, Libanon a další země Blízkého východu, které musejí snášet obrovský nápor uprchlíků. Jsem také pro, abychom v těchto zemích mezi běženci propagovali objektivní informace o tom, že v Evropě se nedočkají ničeho lepšího, a že je nutné přestat platit horentní sumy převodcům a nelegálně se tak dostávat do zemí osmadvacítky.

Bezpečnostní riziko

V souvislosti s vysokým počtem uprchlíků se hovoří také o zvýšených rizicích infiltrace těchto skupin teroristy, kteří se následně mohou podílet nejen na samotných útocích, ale také na vytváření teroristických sítí a radikalizaci místního muslimského obyvatelstva. Tuto hrozbu není možné zcela pominout, jelikož identifikace uprchlíků se nedaří a řada z nich proniká do cílových zemí bez jakýchkoliv dokladů. Je tedy nutné se zaměřit na identifikaci těchto osob, pro něž především musíme vytvořit další hotspoty, v nichž dojde k přechodnému ubytování uprchlíků a jejich řádné identifikaci. Tato místa musí být vytvářena za hranicí Schengenského prostoru tak, aby byl vstup do společné evropské zóny umožněn jen těm, kteří budou prověřeni a nebudou představovat bezpečnostní riziko a hrozbu. Pozornost evropských zemí by se měla celkově zaměřit především na pomoc v konkrétních zemích konfliktu a řešit tak především příčiny, nikoliv následky migrační krize. Zároveň by měla být důsledněji vyžadována ochrana hranice ze strany hraničních zemí, především pak Řecka.

Podporuji myšlenky Evropské komise k navýšení pravomocí evropské agentury Frontex, která je způsobilá nejen zřizovat hotspoty, ale měla by mít také možnost prostřednictvím členských zemí a jejich bezpečnostních složek rychleji a efektivněji jednat při zřizování nových a rozšiřování původních hotspotů. Ač by dané navýšení pravomocí měla řešit spíše Rada, jednání by to akorát prodloužilo, proto jsem pro, aby Komise daný problém ihned řešila a pravomoci Frontexu navýšila.

Události silvestrovské noci v Kolíně nám přinesly další varování v tom smyslu, že nebezpečí migrace netkví jen v případných teroristických útocích, ale také v sexuálním násilí, drobné kriminalitě a další trestné činnosti, která bývá mnohdy úřady pro přílišnou korektnost přehlížena. Česká republika ale není v těchto postojích na stejné úrovni jako Německo. Kdyby se něco podobného dělo u nás, bezpečnostní složky by rázně zakročily. Je potřeba ctít zákony, a to neplatí jen pro naše občany, ale pro všechny včetně těch, kteří se dopustí trestných činů na našem území. Potírání kriminality je jedním ze základních bezpečnostních principů EU, nevidím tak důvod k toleranci byť sebemenších trestných činů.

Řešení? Složité.

Řešení uprchlické krize není v žádném případě jednoduché, protože se rozhoduje nejen o osudech milionů lidí, kteří prchají před válkou a hladem, ale také o tom, jak bude vypadat život v samotné Evropě. Není možné rezignovat na hodnoty a pravidla, které Česká republika se vstupem do EU přijala a dobrovolně se zavázala dodržovat. Na druhé straně by mělo dojít k zásadním změnám v azylových dohodách a přístupu k uprchlíkům. Není možné, aby tisíce migrantů vstupovalo do Schengenského prostoru bez jakýchkoliv dokladů, případně s doklady falešnými.

Zároveň by mělo dojít k výraznějšímu zpřísnění azylových podmínek pro migranty, úpravě seznamů bezpečných zemí, do kterých bude možné uprchlíky bez problémů vracet a zároveň by se měla prohloubit spolupráce evropských justičních orgánů v potírání terorismu.

Události posledních měsíců bohužel ukazují, že stávající trend je neudržitelný a mělo by dojít k zásadní redukci počtu uprchlíků a zpřísnění celkové azylové politiky. Česká republika by měla vystupovat jako partner svých evropských spojenců, který se před hrozbou neuzavře a neodmítne pomoc, ale který bude zároveň důsledně střežit zájmy své a především svých obyvatel. Jsme vázáni mezinárodními smlouvami a úmluvami, které nás staví do čela nejvyspělejších zemí světa. Tam nás také staví naše ekonomická stabilita, průmyslová vyspělost a vysoká životní úroveň. Tyto hodnoty jsou pro nás, sociální demokraty, klíčové, a proto nalézáme kompromisy i tam, kde jiné země zneužívají své velikosti či celkového vlivu na mezinárodní dění.

Psáno pro blog.idnes.cz