Okolo Štvanické lávky se dějí věci hned na několika frontách. Dva dny a dvě noci jsme non stop pracovali na jednom z nejzásadnějších milníků celé stavby. Betonovali jsme rozplet – místo, kde budeme moct v budoucnu sejít z hlavní části mostu na Štvanici. Je to nejvíce komplikovaná část celé konstrukce a muselo se kvůli vysokopevnostnímu betonu udělat vše najednou. Jen do rozpletu padlo 120 kubíků betonu na 150 metrů čtverečních. To skutečně není málo.
Díky pečlivé přípravě a skvělé práci zhotovitele se to podařilo bez problémů. Stavba začala letos v lednu a lávka už skoro stojí. Jsou položené všechny její části z Karlína na Štvanici a už jde přejít po nové konstrukci. Během pár dnů začne pokládání segmentů směrem do Holešovic a brzy budou břehy úplně propojené.
Měl jsem taky tu čest navštívit s Hanka Trestikova ateliér sochaře Jana Hendrycha. Pracuje na soše s názvem Řeka, která bude postavená přímo na vstupu na Štvanickou lávku. Mosty a sochy k sobě od nepaměti patřily a patří. Chceme s autory mostu Petrem Tejem, Markem Blankem a Janem Mourkem v této tradici pokračovat a novou pražskou lávku doplnit o dílo legendárního pražského sochaře. A nebude to jediná socha v okolí Štvanické lávky.
Na Holešovické straně most ústí mezi sochy býků od Čenka Vosmíka a Bohuslava Schnircha na vysokých soklech, které rámují vstup do Tržnice. Na karlínské straně uvažuje soukromý investor o umístění sochy v pozici osy lávky. U každého vstupu na most tak budou sochařská díla a sochařské prvky se objeví i na bronzovém madle zábradlí.