Nedávné vyloučení francouzské korporace Areva z tendru o stavbu dvou bloků jaderné elektrárny Temelín okomentoval premiér Petr Nečas, který uvedl, že tým, který připravoval oficiální nabídku společnosti, zcela zjevně podcenil požadavky společnosti ČEZ. Jeho členové si patrně byli natolik jisti sami sebou, že si ani nepřipustili možnost vyloučení z tendru pro špatnou přípravu podkladů.

Kniha Murphyho zákony by se měla stát součástí m.j. povinné literatury na fakultách jaderného inženýrství. Každý, kdo pracuje v oborech, spojených s rizikem pro lidské zdraví a životní prostředí, MUSÍ pamatovat na první Murphyho zákon a jeho důsledky: „Může-li se něco pokazit, pokazí se to“.

Tolik pro odlehčení, ale vážně. Jednou z příčin toho, že na japonské jaderné elektrárně Fukušima došlo k havárii takového rozsahu (například že na dvou blocích vybuchl vodík), byla skutečnost, že personál nebyl instruován, jak jednat v takových případech.  Američtí (na JE Fukušima jsou reaktory společnosti General Electric) a japonští odborníci si nepřipouštěli, že na jejich elektrárně může k něčemu takovému dojít. Žádné instrukce proto nepotřebovali.

Zpátky k Arevě

Její vyloučení je pro nás v určitém ohledu zprávou spíše smutnou. Je pravda, že reaktor EPR, který společnost nabízela, byl pro Českou republiku příliš výkonný a předimenzovaný. Je také pravdou, že všude v Evropě, kde jej Areva staví, tedy ve Francii a ve Finsku, se potýká s vážnými problémy, které vyústily ve velmi výrazné prodražení a zpoždění oproti původním plánům. Nicméně tento reaktor vyniká velmi vysokou úrovní zabezpečení, která by se dnes po Fukušimě měla stát standardem. Projektanti EPR přidali nový prvek ke stávajícím bezpečnostním systémům: „core-catcher“, česky past na jádrovou zónu nebo lapač aktivní zony. Je to de facto koš, který v případě, že se palivové články v reaktoru vlivem nadměrného vylučování tepla roztaví, zachytí taveninu. Taková situace je sice velmi nepravděpodobná, nicméně havárie na Fukušimě znovu ukázala platnost prvního Murphyho zákona – pokud se něco může pokazit, pokazí se to. Palivo na fukušimských reaktorech se rozžhavilo natolik, že se na něm začala rozkládat voda (což zapříčinilo výbuchy vodíku) a pokud by personál elektrárny nezačal články včas zalévat vodou z hasicích přístrojů, mohly se skutečně roztavit.

Francouzi a Rusové past na jádro ve svých reaktorech mají.

Jejich koše mají různou konstrukci, ale obě zajišťují bezpečné zachycení taveniny v případě, že dojde k nejhoršímu. Teď již Francouzi z tendru o dostavbu Temelína vypadli a Rusové jsou prý „hrozbou“ pro národní bezpečnost. Dobrá, zůstávají Američané. Ti past na jádro nemají a velmi by mě zajímalo, jakým způsobem jsou chráněny jejich reaktory pro ten nejzažší případ, kdy bude Murphyho první zákon fungovat naplno a dojde na situaci, která „se nemůže stát“.

Fukušima ukázala, že jsme je ani zdaleka nevyčerpali.