Požadované posunutí trasy dálnice o cca 150 metrů dále od obydlí, znamená nejen změnu projektu za velké peníze z kapes občanů a nové územní rozhodnutí, ale hlavně obrovskou časovou ztrátu ve výstavbě.
Dálnice D47 (nyní D1) má od svého zahájení výstavby smůlu. Přitom se jedná o naši páteřní dálnici. Zásadní problém vznikl již při přípravě výstavby dálnice z Lipníka n.B. přes Ostravu k polským hranicím. Zemanova vláda dala výstavbu tohoto úseku izraelské společnosti HaC, která měla zajistit výstavbu z vlastních peněz a následně dálnici pronajmout státu. Za úsek 80 kilometrů bychom tak zaplatili 50 miliard korun plus další velké peníze za pronájem dálnice od společnosti HaC. Tento nehorázný „obchod“, spíše řečeno tuto zlodějinu, zrušila následná vláda a zaplatili jsme tak stavební firmě odstupné od smlouvy „pouze“ 600 mil. Kč.
Problémy však neskončily. Špatnou kontrolou výstavby ze strany státu se podařilo další stavební firmě postavit „zvlněnou“ dálnici a o převzetí takové dálnice se stát dlouho soudil. U vybudovaných mostů dálnice D47 bylo zase zjištěno, že mosty obsahují méně oceli, než předepisoval projekt a než stát zaplatil. Takže máme zřejmě jedny z nejdražších a zároveň kvalitou výstavby nejhorších nových dálnic v Evropě. Možná i ve světě.
Dnes se ke všem problémům dálnice D47 přidalo soudní zrušení změny územního rozhodnutí na úseku Dluhonice - Přerov. Spolky Děti Země a Krajina Dluhonice zažalovaly rozhodnutí Krajského soudu v Olomouci, navrhli zrušení územního rozhodnutí stavby a požadují posunutí trasy dálnice o 150 až 200 metrů dále od obydlí. Přitom plánovanou trasu na místě projednal ministr Havlíček a rozhodl o uvolnění 132 mil. Kč na různé investice v dotčených obcích. Výstavba úseku dálnice měla být zahájena již příští rok a dokončení bylo plánováno na rok 2024. Ukázalo se však, že dohoda vyjednaná ministrem dopravy byla nedostatečná a spolek Děti Země ve sporu uspěl. Mysleme si o spolcích co chceme. Já s jejich zdržováním výstavby infrastruktury nesouhlasím. Ale pokud bude připuštěno, že jsou účastníky stavebních řízení, musíme s nimi najít společné řešení. V opačném případě na to doplatí pouze řidiči a občané naší země a doprava bude nadále zatěžovat naše obce.
Doufejme, že zrušení územního rozhodnutí na výstavbu části D1 je pouze administrativní záležitostí (dosud nebylo vydáno soudem odůvodnění rozsudku). Pokud by však rozhodnutí soudu mělo vést k přesunu trasy dálnice, znamenalo by to zdržení výstavby o několik let. Bohužel si někteří nedovedou představit, kolik času stojí vydání nového územního rozhodnutí a nového posouzení vlivu na životní prostředí. Pak se budeme muset modlit, aby si někdo nepořídil ve Zverimexu pár křečku a nefotil je v místech budoucí výstavby dálnice. To by totiž výstavbu znovu hrubě ovlivnilo. V každém případě to nejsou měsíce, ale roky. Ministr dopravy nás může přesvědčovat o své pracovitosti, jak chce. Hovoří však výsledky jeho práce, ne řeči. A zde se mu to zcela nepovedlo. Špatná argumentace a nedostatečné vyřešení připomínek ke stavbě, ve svém důsledku znamená opětovné prodloužení výstavby další části dálnice D1. Přitom v současné době se nejedná pouze o zpoždění výstavby dálnice. Po skončení koronavirové krize je nutno rychle začít stavět naši ekonomiku zpět na nohy. A zde je nezbytná každá investice státu, která dá lidem práci.
Ing. Antonín Fryč
Garant pro dopravu
Hnutí TRIKOLÓRA