Předně, jak je možné, že kauza Čapák stále není uzavřena, jak je možné, že policie nevyšetřila hlavní obžalované či svědky, jak je možné, že české bezpečnostní a zpravodajské služby jsou méně efektivní než dva investigativní novináři, jak je možné, že stále dochází k únikům z trestních spisů. Že by slabá výkonnost, neschopnost či neochota orgánů činných v trestním řízení? Nebo stále přetrvávající ovlivňování těchto orgánů politiky? Nebo z každého něco?
PR agentura pana premiéra ihned nastoupila s osvědčenou taktikou ublíženého politika, kterého česká politická mafie chce vyhnat z politiky, a proto opozice používá hnusných metod vůči jeho nemocným dětem. K tomu se přidali jeho podporovatelé, členové ANO 2011 i sám prezident Miloš Zeman s rozličnými konspiračními teoriemi či se zpochybňováním faktů tohoto příběhu. Ať je to tak či onak, ukazuje se, že česká politická kultura i její metody mají dnes daleko blíže východnímu pojetí než k tolik deklarovanému západnímu stylu demokracie.
A to je snad nejsmutnější důsledek těchto kauz, který má zničující vliv na budoucí vývoj naší země. Vždyť to, co si nemohl český politik dovolit před několika lety, je dnes veřejností nejen tolerováno, ale dokonce podporováno výrazným počtem české populace.
Problémem kauzy Čapák je každodenní střet zájmů pana premiéra. Trestně stíhaný člověk ve funkci předsedy vlády v žádné slušné zemi vládnout nesmí. Připočteme-li k tomu předlistopadovou či podnikatelskou minulost Andreje Babiše, pak se nelze divit, že vyplouvají na povrch kauzy, které odhalují skutečný morální profil premiéra. A co je daleko horší, představují bezpečnostní riziko pro Českou republiku i naše zahraniční spojence.
Nejenže byl premiér opakovaně a veřejně usvědčen ze lži, ale sám samotinký zatáhl svoji rodinu a své blízké do této špinavé hry. Nebyla to ani opozice a ani ČSSD, která získala dotaci, kterou dostat neměla. Nebyl to nikdo jiný, než současný premiér, který dokonale využil nepřehlednosti transformace naší ekonomiky v 90. letech minulého století. A není to nikdo ze současných politiků, vyjma reprezentantů ANO 2011, kteří jsou zvýhodňovány v politickém boji mediálním impériem, toho času skrytého ve svěřeneckém fondu.
V každé demokratické zemi je úkolem opozice kontrolovat vládu a její členy. Proto je logické, že na základě faktů zveřejněných médii i aktéry sporu, usilují o vyslovení nedůvěry současné vládě a o demisi premiéra. Ke škodě věci zůstává, že sociální demokracie se dostala do sebevražedného klinče, když se nepoučila z předchozího koaličního vládnutí. Dnes namísto tvrdé opoziční práce se dnes, jako juniorský člen vlády, potácí na prahu volitelnosti. Preferování úzkých osobních zájmů či nadbíhání přání pana prezidenta dohnalo tuto nejstarší demokratickou stranu tam, kde se nyní nachází. A bude odpovědností vrcholných politiků ČSSD, jak toto hlasování či další vývoj v zemi dopadne. Osobně z toho radost nemám, a to přesto, že jsem před svazkem z rozumu varoval. Pouze se obávám, aby Čapák, Čapák a zase ten Čapák nezněl v uších sociálních demokratů ještě mnoho let po ukončení této kauzy i po působení ČSSD mimo český parlament.
