Česká cesta ve zdravotnictví je slepá

Ing. Antonín Seďa

SOCDEM
mimo zastupitelskou funkci

Česká cesta ve zdravotnictví je slepá

Každý si zajisté vzpomíná na politický boj v roce 2008 kolem zavedení Julínkových poplatků ve zdravotnictví. Již tehdy řada odborné veřejnosti upozorňovala na rozpor s evropskou praxí těchto tzv. regulačních poplatků.

Pro pochopení rozdílných zdravotnických systémů si vezmeme za příklad srovnání zavedení poplatků v sousedním Německu a u nás.

Určení ochranné hranice poplatků v ČR pevně stanovenou výší 5000 Kč pro každého je sociálně nespravedlivá. Platí totiž jak pro důchodce, tak pro toho, kdo má příjem 100 000Kč měsíčně. Aby k této nespravedlnosti nedocházelo, mají to v Německu stanoveno pevně v procentech (2%) a pro chronicky nemocné 1% z ročního příjmu. Takže totéž by mělo platit u nás i pro jednotlivé poplatky ve zdravotnictví.

Snad největším rozdílem je v naší zemi vyžadování placení poplatků od bezpříjmových skupin obyvatel, protože v SRN se platí až od 18 let. Platba za děti prostřednictvím jejich rodičů je zejména diskriminací rodin s dětmi. A to nehovoříme o tom, že právě rodiny s dětmi jsou jednou z nejohroženější skupinou v ČR a v rámci špatného demografického vývoje by měly být státem podporovány.

Dalším protiústavním krokem pravice je skutečnost, že si lidé platí první tři dny nemocenské , ale přesto za ně v případě nemoci nedostane ani korunu. Naopak při pobytu v nemocnici bude muset za každý den pobytu zaplatit nově 100 Kč. V Německu prvních 6 týdnů je nemocný placen svým zaměstnavatelem ve výši 95% z čisté mzdy. Poté platí nemocenská pojišťovna,
U nás se nemocenská neustále snižuje, a to bez ohledu na délku nemoci.

Co se týká samotných poplatků, tak za návštěvu lékaře se platí paušál ve výši 10 Eur za každé čtvrtletí. Tyto peníze jdou zdravotní pojišťovně, kde je pacient pojištěn. Taktéž za léky a zdravotnický materiál se platí nejvýše 10 Eur, za každý doplatek léku se hradí 10% z jeho ceny. Poplatky jdou opět do zdravotní pojišťovny na podporu zdravotnictví a jsou plně, na rozdíl od ČR, započítávány do ochranného limitu. V naší zemi jsou poplatky příjmem lékařů a lékárníků.

V SRN se platí za každý den pobytu v nemocnici 10Eur, ale maximálně 28 dnů v roce. Příjmy z poplatků jdou opět do zdravotní pojišťovny. Aby systém byl sociálně spravedlivý, povinnost platit má každý občan nad 18 let až do finančního limitu, který je pevně stanoven na 2% z jeho ročního příjmu. Výjimku tvoří zdravotně postižení a chronicky nemocní, kde je limit snížen na 1%.

A co je nejzajímavější je vlastní účtování poplatků. Každý pacient dostává po zaplacení stvrzenky, které odevzdává v příštím roce své zdravotní pojišťovně. Ta provede vyúčtování a to, co bylo uhrazeno nad limit poukáže na pojištěncův účet. A protože lékař z poplatků nic nedostane, proto není narušen vztah mezi ním a pacientem. Proto je otázkou, proč česká pravice zavedla asociální a nespravedlivý systém poplatků ve zdravotnictví a zda česká cesta ve zdravotnictví neohrožuje dostupnost a kvalitu zdravotní péče českých pacientů.