Vláda společně s evropskými fondy a soukromým kapitálem „naleje“ 70 miliard korun na podporu konkurenceschopnosti a na rozvoj inovací. Ano, to je správná cesta, nicméně chci upozornit na dvě nebezpečí. Tím prvním je problém hodnocení projektů a jejich vlivu na budoucí zvýšení konkurenceschopnosti tak, aby peníze šly přednostně těm výrobcům, kteří prodávají hotové výrobky. Tím druhým problémem je nutnost zajistit „udržitelnost“ těchto projektů v čase a tak, aby výroba zůstávala v České republice.
Velkým možným problémem české ekonomiky je velké vlastnictví podniků zahraničním kapitálem, který odsává zisky (povětšinou na úkor svých zaměstnanců) do zahraničí či ke svým „matkám“, v případě bankovního sektoru. A tyto peníze pak schází na potřebnou inovaci a modernizaci. Tady jsou dvě cesty, které může vláda a odbory udělat. Zvyšovat minimální mzdu a v rámci kolektivního vyjednávání zvyšovat mzdy a platy. Připomenu, že rozdíl mezi českou a německou mzdou je vyšší, než rozdíl v produktivitě práce. A také dodatečně zdanit peníze, odcházející z republiky, včetně zvýšení zdanění spekulativního kapitálu. Tyto finance pak použít na inovace, výzkum a vývoj.
Vláda by měla začít také více podporovat diverzifikaci výroby a zejména ty výrobce, kteří prodávají výrobky a služby koncovým zákazníkům. Prostě bojovat s tím, že naše země je z části montovnou pro vyspělé západní země. Je třeba si uvědomit i velkou závislost naší ekonomiky na výrobě a exportu dopravních strojů, zejména osobních aut. Proto je třeba diverzifikovat, podpořit nové výroby a nové produkty a také ty podniky, které „vyvážejí“ celé investiční celky. Protože ten, kdo prodává svůj výrobek, pak dosahuje vyšší přidané hodnoty pomocí nabízeného balíčku doplňkových služeb koncovému zákazníkovi. Záruční či pozáruční servis, dodávky náhradních dílů, školení, pravidelná údržba, generální opravy atd. zvyšují obrat firem, zlepšují konkurenceschopnost a podporují znalostní ekonomiku.
V naší zemi je podíl přidané hodnoty vyrobené z domácích výrobních faktorů čtvrtý nejnižší v Evropské uniia zároveň jeden z nejnižších v žebříčku OECD. A co je horší je skutečnost, že nejnižšího podílu domácí přidané hodnoty dosahujeme v odvětvích, na kterých česká ekonomika stojí. A to ve výrobě dopravních prostředků a IT s elektronikou. A naší velkou slabinou je nízký podíl služeb na vývozu průmyslového zboží. Nehledě na silnou ekonomickou provázanost s některými trhy, u kterých lze v budoucnu předpokládat problémy.
Dalším problémem je dlouhodobá intervence ČNB vůči Euru. Cílem měl být boj proti deflaci, ale i podpora exportu. Nicméně nikde jsem nečetl nějakou odbornou analýzu, která by hodnotila nejen pozitiva, ale zejména negativa na životní úroveň našich občanů a také na konkurenceschopnost českých výrobců a výrobků. Nehledě na problém nastavení „umělého“ kurzu české koruny vůči Euru , který má s tržní ekonomikou pramálo společného. Z tohoto pohledu by měla vláda tlačit na centrální banku k opuštění této drahé intervence, která nahrává i mezinárodním spekulantům.
Ano, česká ekonomika potřebuje dlouhodobě stabilní ekonomiku, která i v časech ekonomických cyklů či krizí, které přijdou, zajistí zaměstnanost a postupný růst životní úrovně našich občanů. Proto je důležité, že půjdou desítky miliard korun na vědu, výzkum a inovace. Ale zároveň by vláda měla podpořit podnikatele, kteří se chtějí prosadit svých výrobkem na trhu, chce podporovat větší nezávislost místních firem na zahraničních vlastnících, je nutná užší provázanost podniků s vysokými školami a výzkumnými centry, je třeba podporovat účast českých podnikatelů a institucí v mezinárodních projektech či v rámci akvizičních procesů zajišťovat co největší podíl českých firem na dodávkách výrobků.
Podpora vědy a výzkumu, start-up firem, malých a středních podniků či firem, které jsou schopny dodávat kompletní investiční celky, zvýšení počtu studentů s technickým vzděláním, mobilita práce, ale i elektronizace státní správy a zjednodušení byrokracie povedou k přátelskému podnikatelskému prostředí i tolik potřebné konkurenceschopnosti na světovém globálním trhu. A také, pokud z politických důvodů dojde k zavedení ekonomických sankcí, které ohrozí finanční stabilitu toho kterého podniku, pak by měl stát mít možnost, aby této firmě pomohl. Například pružným hledáním nových teritorií a zahraničních trhů.
