Demokracie po česku aneb srovnání s britskou demokracií

Ing. Antonín Seďa

SOCDEM
mimo zastupitelskou funkci

Demokracie po česku aneb srovnání s britskou demokracií

Nikdo nemůže tvrdit, že rozvinuté demokracie západního střihu jsou bez chyb a nejsou náchylné ke korupci, moci peněz či k ovlivňování politiky jako celku.

To mimo jiné ukazuje i případ nelegálních odposlechů britským bulvárním týdeníkem News of the World. Na rozdíl od české demokracie, která má sice kořeny v listopadu 1989, ale přiznejme si, že je stále v plenkách, britská parlamentní demokracie zafungovala.

Politická reprezentace napříč politickým spektrem zahájila šetření nejen ve dvou komisích britského parlamentu, ale proběhlo i veřejné slyšení premiéra Davida Camerona, který byl ostře grilován opozičními labouristy, zejména jejich předsedou Edem Milibandem. Bylo zahájeno policejní vyšetřování, proběhlo veřejné slyšení majitele týdeníku a mediálního magnáta Ruperta Murdocha a dalších zodpovědných osob. A padaly první hlavy.

Proč tohle připomínám? Protože když vyvstala odposlechová aféra Věcí veřejných a firmy ABL, nebylo v zájmu vládní politické reprezentace projednat tuto aféru na plénu sněmovny. Nebylo v zájmu vládní trojkoalice řešit tento problém a přijmout nějaká nápravná legislativní opatření. K tomu pozitivně přistoupila opoziční ČSSD, která mimo jiné navrhla zákon, který zpřísňuje tresty za nelegální odposlechy. Naproti tomu ve VB se vede diskuse o novém legislativním ukotvení vazeb mezi politickou reprezentací a sdělovacími prostředky.

Demokracie po česku stále zaostává za dlouholetou zažilou demokracií ve Velké Británii.
Dá se dokonce tvrdit, že je rozdíl nejen v přístupu politiků, orgánů činných v trestním řízení, justice či většiny médií. Ale rozdíl je i ve vnímání aféry samotnými britskými občany, kteří odmítají kupovat „problematické“ tiskoviny. Základ tohoto rozdílu je podle mého názoru ve vnímání politiky jako služby veřejnosti a v přesvědčení britských politiků chránit demokratické hodnoty a instituce v zemi. A to bez ohledu na vládní či opoziční funkce

Druhým problémem je nedůvěra české veřejnosti vůči politické reprezentaci, a to napříč politickým spektrem. Tady mají své máslo na hlavě nejen politici, ale i sdělovací prostředky, zejména veřejnoprávní média. Ta v honbě za senzací sklouzávají k bulváru a k neobjektivitě.
Postoj britských médií a zejména BBC k aféře odposlechů je v porovnání s postojem českých sdělovacích prostředků vůči odposlechům českých politiků ukázkou profesionality a zejména objektivity. Přesto, že se britský skandál dotýká médií a jejich vztahu k politikům, zachovala se drtivá většina sdělovacích prostředků jako hlídací pes demokracie. To se ovšem ani zdaleka nemůže tvrdit o médiích v naší kotlině a o jejich tlaku na řešení korupčních afér v zemi.

Chtěl bych věřit, že příklad britské parlamentní demokracie a nezávislých sdělovacích prostředků otevře oči i české veřejnosti a hlavně její politické reprezentaci. Nelze donekonečna tvrdit, že parlament či poslanci schválili to či ono bez toho, aby byla jasně definována hlasovací skupina a aby byl dán přiměřený prostor opozičním názorům. Média by neměla neustále komentovat vládní krizi či roztržky ve vládní koalici bez toho, aby nedala prostor pro názory opozičních politiků. To se týká i odborných komentářů k jednotlivým vládním návrhům zákonů, kdy by kromě opozice měli dostat prostor i nezávislí odborníci, odbory a zástupci občanské společnosti.

Mohu rozumět tvrzení: „čí chleba jíš, toho píseň zpíváš“, ale nemohu a nechci rozumět takové praxi, která upřednostňuje okamžitý zisk před ochranou a budováním demokratických principů a institucí v naší zemi. Jiný názor přece v demokracii nesmí znamenat nepřátelství. První československý prezident T. G. Masaryk říkal, že demokracie je diskuse. Proto je v zájmu budoucího vývoje české společnosti důležité, aby současná většina v Parlamentu ČR diskutovala s opozicí. Proto by i česká média měla dát více prostoru opozičním stranám, jejich návrhům a politickému programu. Vždyť i oni reprezentují své voliče a občany země. Tady musím souhlasit s panem prezidentem, současná politika je o personálních problémech či pseudoaférách, a ne o programových střetech a politických řešeních. Takovéto klima stírá rozdíly mezi jednotlivými politiky i politickými stranami a zvyšuje nedůvěru v demokratické hodnoty i instituce. Je možné, že takový stav je i v něčím zájmu. Nicméně není v zájmu rozvoje demokracie a občanské společnosti země a zejména není v zájmu občanů České republiky.