A proč zrovna jedenáctého listopadu? 11. 11. 1918 byla podepsána dohoda o příměří mezi spojenci a Německem, a tím byla prakticky ukončena 1. světová válka. Den veteránů je slaven od roku 1919 spíše v USA, ve Velké Británii se tento den nazývá Dnem příměří s tím, že následující neděle po tomto datu je Dnem vzpomínek za padlé.

Také česká armáda vzpomíná na své hrdiny a válečné veterány, kteří padli ve jménu republiky a jejích občanů. Letos je možná tento sváteční den o to důležitější, že je slaven v době stále probíhající ekonomické krize, která při řešení různých každodenních problémů našich občanů poněkud zakrývá možná bezpečnostní rizika světa.

„Stovky našich vojáků bojují v dalekém Afghánistánu v rámci mezinárodní mise ISAF
a jsou připraveni položit i své životy stejně, jako tomu bylo v době světových válek.“

Málokterý občan si přitom položí otázku, zda naše armáda je při neustálém seškrcování rozpočtu ještě schopna plnit své obranné úkoly či mezinárodní závazky. Prostě proto, že armáda není na předním místě z pohledu občanů i samotných politiků. S jakousi samozřejmostí se počítá, že naše bezpečnost je zajištěna a že nám prakticky nic nehrozí.

Přitom stovky našich vojáků bojují v dalekém Afghánistánu v rámci mezinárodní mise ISAF
a jsou připraveni položit i své životy stejně, jako tomu bylo v době světových válek. Prostě žijeme dlouho v míru a naštěstí daleko od současných bojišť. Nikdo z nás není prorokem a nikdo neví co se může odehrát za rok, dva či tři. Nebezpečím může být například neustále
se zhoršující bezpečnostní a politická situace na Blízkém Východě či v severní Africe.

Právě Den válečných veteránů by měl být tudíš nejen dnem vzpomínek na padlé vojáky či dnem připomenutí si válečných hrůz, ale i dnem pokory, že žijeme v míru a relativním bezpečí. Poučením z historie je, že není radno podceňovat bezpečnostní hrozby a vždy je lepší býti připraven. To znamená mít dobře vycvičenou, odborně i technicky zdatnou armádu.