Úsvit přímé demokracie se začal blížit svojí populistickou politikou na roveň Britské národní straně, francouzské Národní fronty či Strany svobodných. I když z hlediska jejich popularity či politického vlivu jim nesahá ani po kolena. Úsvit totiž zneužívá současných hospodářských problémů či vysoké nezaměstnanosti a navrhuje rychlá a jednoduchá řešení. Řešení, která jsou sice líbivá v očích veřejnosti, ale která tyto problémy nevyřeší. Připomínám, že pohled reprezentantů této strany na migrační politiku, některá sociální témata, neustálé útoky na demokraticky zvolené představitele nejsou slučitelné s evropskou demokracií. Pokud někdo tvrdí, že v naší zemi jsou nejvyšší daně a že nikdy v dějinách nebyli lidé státem tak olupování jako dnes, pak nejen že lže, ale zároveň vyvolává nenávist vůči státním institucím, minoritní společnosti, imigrantům i samotným demokratickým principům země.
Velmi rádi se zástupci tohoto hnutí ohánějí lidem a navenek ukazují, jak těžce pro něj pracují. Přitom drtivá většina předkládaných návrhů zákonů jsou legislativní zmetky, vytvořené bez provázanosti na současnou legislativu. Možná, že si poslanci Úsvitu vůbec neuvědomují, že takto připravené zákony nelze ve druhém čtení vůbec opravit. A pokud někdo na tyto chyby upozorní, pak je označován za zloděje, lumpa či člověka, který nechce, aby rozhodovali sami občané. Tato neustále opakovaná rétorika v sobě skrývá nacionalismus smíchaný s prvky xenofobie, nesnášenlivosti a pohrdání. Pokud někdo srovnává současnou demokracii se zlodějskou diktaturou, pokud se hovoří o svobodě slova jako o svobodě lhaní, pak je těžko uvěřit, že tito politici hodlají jít cestou občanské společnosti a parlamentní demokracie. Historie by nás měla poučit o tom, že vytváření opětovně nějaké třetí cesty se našemu národu nemusí , tak jako mnohokrát, vyplatit.
Uvedu dva konkrétní příklady, které ukazují na nedostatky v pojetí politiky Úsvitu. T.Okamura chválí zpřísnění migrace, které přijali švýcarští občané v referendu. Přitom on sám kritizuje českou migrační politiku, jako málo přísnou. Dokonce se ohlíží po domovském právu, které platilo za Rakouska Uherska. Nějak však kolegům z Úsvitu ušlo, že se český azylový zákon zpřísnil v minulém funkčním období. Tak jako skutečnost, že se v rámci aktivní politiky „výběrové“ migrace pokoušíme řešit špatný demografický vývoj v zemi. Problémem totiž není migrace, ale naopak slabá státní podpora rodin s dětmi. Mimochodem, tyto problémy má drtivá většina zemí Evropské unie. Ale ono je přece jednodušší ukázat prstem na někoho, kdo se povětšinou nemůže bránit a vinit jej,že způsobuje vysokou nezaměstnanost,nedostatek peněz ve zdravotnictví či odpovídá za problémy v sociální oblasti.
Druhým příkladem je snaha o to, aby o výši a rozsahu daní rozhodovali občané v referendu. Osobně si dovedu představit, jak by toto referendum dopadlo. Samozřejmě, že nikdo nechce platit vysoké daně, ale sami představitelé hnutí zapomínají na skutečnost, že za tyto daně jsou placeny veřejné služby občanům. Skandinávský model je příkladem, že vysoké zdanění naopak zvyšuje životní úroveň občanů a zlepšuje kvalitu a dostupnost těchto služeb ČSSD již několikrát neúspěšně předkládala zákon o obecném referendu, protože si uvědomuje ústavní deficit. Nicméně vždy tyto návrhy byly v souladu s ústavním pořádkem naší země. Jsem přesvědčen, že v tomto funkčním období takovýto zákon bude konečně přijat. Chci připomenout, že občané již dnes mohou iniciovat a také se účastnit místních či krajských referend. Mimo jiné, to jsou právě ty referenda, která jsou ve Švýcarsku používána nejčastěji jako prvek přímá demokracie. Té přímé demokracie, o které usilují sami občané naší země.
