Zdůraznil nástup nových hráčů v rámci BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, JAR), ať již z důvodu ekonomického růstu, vojenských schopností i soupeření o surovinové zdroje.
V diskusi zazněl přístup českého MV k dané problematice, příprava Bezpečnostní strategie ČR i důraz na mimorezortní a mezinárodní spolupráci. Zazněla také kritická slova na adresu českých priorit v rámci bezpečnostních hrozeb, kdy namísto teroristických hrozeb se dostává do popředí organizovaný zločin a radikalizace pravicového extremismu. Je důležité vnímat i občanské postoje v rámci bezpečnostních hrozeb, zejména v souvislosti s lidskými právy, otázkou zaměstnanosti, migrace a soužití s etnickými menšinami v naší zemi. Bylo zdůrazněno, že terorismus je výhonek různých extremistických hnutí, které zneužívají hospodářských problémů a omezování lidských práv v jednotlivých zemích. Islámský terorismus je pouze podskupinou různých teroristických hnutí, a to i evropských.
V druhém bloku s názvem Nové priority bezpečnostní politiky v Evropě: výzvy, trendy, problémy byl kladen důraz na priority Strategie vnitřní bezpečnosti EU a na novou Bezpečnostní strategii NATO, právě v souvislosti s připravovanou novou BS ČR.
V Evropě je kladen důraz na zničení mezinárodních zločineckých sítí, i když v ČR se boji proti organizovanému zločinu příliš nedaří. Lepší pozice je v boji proti radikalizaci a odolnosti vůči krizím a katastrofám. Pro ČR i EU je nutností zvýšit schopnosti proti kybernetickým hrozbám a posílení informačních systémů např. Schengen II. Za nedostatek je považována neexistence uceleného bezpečnostního systému, neustálá diskontinuita při stanovování bezpečnostních priorit, omezování zdrojového rámce a odliv odborníků ze státní správy. Jistým protikladem je zvyšování bezpečnosti na úkor omezování osobních svobod.
Také nová BS NATO je zaměřena na nové hrozby v oblasti kybernetické a energetické bezpečnosti. Důraz je kladen na jaderné odstrašení a protiraketovou obranu celé Severoatlantické aliance. Novým prvkem je rozšíření spolupráce s dalšími mezinárodními aktéry na poli bezpečnosti, jako je RB OSN, OBSE, EU, tak jako posílení bilaterální spolupráce s RF a Ukrajinou. Základním problémem však zůstává neustálé dilema mezi zajištěním konkrétních opatření vůči hrozbám a reálnou předvídatelností těchto hrozeb.
V rámci zvýšení efektivity je nutné sdílení bezpečnosti v celém transatlantickém prostoru, včetně úzké spolupráce jednotlivých zemí NATO a EU.
