jsem trochu překvapený z kolegyně Černochové. Ona byla na jednání výboru pro obranu. Ty pozměňovací návrhy jsou zdůvodněné, ona je dostala písemně, nevím, jestli si to nepřečetla. Takže já zkusím jenom stručně reagovat, abych dostál té výzvě.
Takže co se týká § 102, § 110 a § 111. U § 102, ony jsou provázané, takže pro odstranění neodůvodnitelných rozdílů při aplikaci stávajícího znění § 102 se novým zněním vymezují extrémní případy jako zvláštnost služby vojáků a případného vzniku škody při plnění služebních úkolů, kdy voják za škodu neodpovídá. Dosavadní právní úprava pro určení nižší částky, než je skutečná škoda, popř. než je čtyřapůlnásobek průměrného hrubého měsíčního platu, umožňuje podle § 110 odst. 3 služebnímu orgánu vzít v úvahu plnění služebních povinností ze strany vojáka společenský význam škody, výši a povahu vzniku škody. Jenomže v praxi jsou nejednotná aplikace a nejednoznačná kritéria dosavadní právní úpravy a ty vedou k vytváření neodůvodnitelných rozdílů jednak mezi vojáky navzájem, ale také rozdílů mezi vojáky a občanskými zaměstnanci, jejichž pracovně právní vztahy ke státu se řídí zákoníkem práce. Dosavadní kritéria pro snížení náhrady škody podle stávající úpravy § 110 odst. 3 nejsou správně aplikovaná, zohledněno bývá pouze kritérium plnění služebních povinností ze strany vojáka.
Co se týká § 110, takže k úpravě ustanovení tohoto paragrafu dochází z neodůvodnitelných rozdílů mezi právní úpravou odpovědnosti za škodu vojákem podle tohoto zákona a právní odpovědností za škodu občanským zaměstnancem, který se řídí zákoníkem práce. A rovněž zohledňuje neodůvodnitelné rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi vojáků zařazených na služební místa, se kterými je spojeno řízení a ovládání vojenské techniky, protože tam dochází vlastně k tomu plnění a těm problémům nejvíce. Dosavadní právní úprava zohledňovala pouze jednu kategorii vojáků, a to vojáků při řízení vojenských vozidel. Ostatní obecná specifika a zvláštnosti výkonu služby při obraně státu všemi kategoriemi vojáků jsou zohledněna v nově navrhovaném ustanovení § 102.
A poslední je § 111 odst. 3, kdy dosavadní znění (nesrozumitelné) pojmově jednotné jak ve vztahu k obecnému vymezení pojmu pohledávka provedené občanským zákoníkem, tak ve vztahu ke způsobu a možnostem nakládání s pohledávkou státu ve smyslu ustanovení § 34 zákona č. 219/2000, o majetku České republiky, a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. Novou navrhovanou úpravou dojde k jednotnému chápání závažkového (?) práva podle § 1721 občanského zákoníku, kdy ze závazků má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo s plněním dluhu uspokojit. A závěrem dojde také k pojmovému sblížení, faktickému sblížení s postupy při nakládání s pohledávkami státu, které upravuje zákon o majetku státu. Takže tolik stručně k tomu výkladu k těm mým pozměňovacím návrhům.