Pan prezident má pravdu v tom, že těch uplynulých 35 let od sametové revoluce předurčilo současný stav svobody a demokracie v naší zemi. A je jen na nás, jak bude budování a rozvoj České republiky v budoucnu pokračovat.
Současná vláda hovoří o přelomových volbách v příštím roce a neustále varuje před maďarským a slovenským vývojem. Přitom zapomínají, že vlády u našich spojenců v EU a v NATO vznikly na základě přání většiny občanů a výsledků demokratických voleb. Takže bych si velmi dával pozor na ty, kteří se neustále ohánějí demokracií a svobodou, přitom podnikají reálné kroky k jejímu omezování či oklešťování z důvodu jednoho správného názoru. Prostě elitářská politika.
Obávám se, že se dnes současná vládní koalice bojí obyčejných lidí a stále spoléhá na rozdělení společnosti. A to nejen na rozdělení politické, generační, ale i regionální. Souvislost dneška s lacinou politikou populismu a negace si dnes mnozí nechtějí připustit. Přitom platí, že nejslabším článkem EU i ČR jsou politici. Politici, kteří nechtějí opustit nereálné cíle a zejména, kteří nechtějí opustit neoliberalismus. Prostě proto, že mají „svoji“ pravdu a nechtějí vidět aktuální problémy ekonomiky, jejichž důsledkem je pokles konkurenceschopnosti a jejíž pokles má negativní vliv na životní úroveň drtivé většiny občanů.
Pokud hodnotíme uplynulých 35 let od listopadových událostí 1989, pak najdeme mnoho pozitivního. To ovšem neznamená, že neexistují problémy, které demokracie přinesla. Neustálé rozvírání pomyslných nůžek mezi velmi bohatými a zbytkem národa, kdy se privatizují zisky a socializují ztráty. Oklešťování kvality a dostupnosti veřejných služeb, nespravedlivé rozdělování národního bohatství prostřednictvím špatně nastaveného daňového systému, finanční nedostupnost bydlení či obrovské rozdíly mezi regiony, městy a venkovem, odhalují pozadí zejména pravicového pohledu na vývoj společnosti a na současné priority její politiky.
Namísto soupeření mezi politickými volebními programy se odehrává nesmiřitelný a často nepřátelsky laděny souboj PR agentur, kdy vládní moc již není pouhým nástrojem k prosazení politiky té které politické strany, ale kdy se stala konečným cílem politiků. A nedílnou součástí takto vedené politiky je strašení obyvatel, zkreslování historických souvislostí, metoda cukru a biče či dokonce překrucování skutečností. Takto vedená elitářská politika pouze znechucuje občany od jejich zapojení po politiky a oslabuje soudržnost společnosti jako celku.
Hodnoty 17. listopadu jsou sice stále živé a neustále si je připomínáme, ale ve společnosti nám schází sametový étos a úsilí občanů k jejich prosazování. Nenávist či závist, nedostatek empatie u politické reprezentace a neustálé masírování široké veřejnosti mainstreamovými názory nepomáhají k rozvoji demokracie, ale právě naopak, podněcují rozdělování společnosti. V parlamentu nám totiž schází zodpovědná a zkušená politická strana, která má recept na neduhy společnosti. A nebojí se od základu měnit dnes již nefunkční hospodářský model, založený na levných vstupech a nízkých mzdách. Neváhá opravit nespravedlivý daňový systém, málo spravedlivý penzijní systém a složitý systém sociálních podpor, který „vyrovnává“ nízké mzdy a penze pro „zachování“ zisků vládou podporovaných firem.
Souhlasím, že 35 let je již dlouhá doba k tomu, abychom mohli hodnotit. A zejména, abychom si vzali ponaučení z chyb, které naše politická reprezentace, ale i my sami občané udělali. Je třeba mít nejen vizi do budoucnosti, ale i reálný program k jejímu naplnění. Tohle schází současné vládě i parlamentní opozici. A to rozhodně není dobré ani pro občany, ani pro Českou republiku.
