Česká republika patří mezi premianty i v pohledu na množství chudoby, nicméně i zde je nutno číst mezi řádky. Není jistě překvapením, že téměř 1,5 milionu lidí žije v nízkém příjmovém decilu a odhadem až 240 000 občanů je ohroženo chudobou, bezdomovectvím či bydlí v ubytovnách. Z tohoto pohledu je opravdu velmi důležité posilovat pomoc těm nejpotřebnějším a zvyšovat minimální mzdu a penze.

Zpráva zároveň upozorňuje na rostoucí společenskou nesnášenlivost, dnes nejen vůči Romům ale zejména vůči migrantům. Roste populismus, antiislamismus, xenofobie a nenávist vůči běžencům. A této situace zneužívají někteří extrémisté či extremisticky laděné strany a hnutí. Přesto, že zpráva hodnotí uplynulý rok, dnes je situaci v tomto směru daleko dramatičtější.

Zajímavou pasáží je spojení lidských práv a vývozu zbraní. Je kritizován nárůst exportu zbraní a vojenské techniky o 60%, a to většinou do nedemokratických zemí. Jako příklad se uvádí Saudská Arábie či další země, kde nyní hoří ozbrojené konflikty. Dokonce se ve zprávě hovoří v souvislosti s nárůstem obchodu se zbraněmi o nostalgii po dobách studené války. Tady musím s autory nesouhlasit, jelikož naše země byla vždy průmyslově založená a výrobci bezpečnostní či vojenské techniky byli a jsou součástí našeho průmyslu. Pouze dodávám, že je to z hlediska zachování schopností našeho obranného průmyslu jenom dobře.

Naopak s čím vřele souhlasím, je konstatování, že stále více firem se vyhýbá placení daní únikem do daňových rájů. Ve zprávě se hovoří o „černých pasažérech“ využívající infrastruktury, vzdělanosti a dalších výhod, ale odmítají zákonnou formou platit daně. Zpráva závěrem také kritizuje nízký podíl rozpočtu na rozvojové pomoci a spolupráci. Navýšení této pomoci se jeví z pohledu dnešních problémů s nelegální migrací jako oprávněný požadavek.

Co k této zprávě dodat. Současná vláda se snaží řešit nakupené problémy po sedmi letech vlád pravice, která na zprávy Social watch zřetel pranic nebrala. Jsem přesvědčen, že největším problémem je nezaměstnanost a špatně placená práce, kdy podnikatelé využívají štědrého sociálního systému země. Nejen průmysl, ale i stavebnictví se potýká s nedostatkem pracovníků a proto se ptám, zda není systémová chyba v pojetí aktivní politiky zaměstnanosti a v neefektivních rekvalifikacích. Schválně nehovořím o nevhodné vzdělávací struktuře, která neodpovídá požadavkům firem a trhu. Přece nelze donekonečna zavírat oči nad nezaměstnaností a přitom v národním hospodářství schází tisíce pracovníků. Prostě někde je  systémová chyba, kterou je nutno co nejrychleji napravit.