Pandemie odhalila řadu slabých stránek stávajícího uspořádání a společenských vztahů. Změny jsou nutné, protože potřebujeme změnit naše priority. A největší omyl by byl si myslet, že před koronavirem bylo všechno v pořádku a že je proto třeba se vrátit k „normálu“. Mimochodem, to je také důvod přijímání „osvědčených“ řešení od neo liberálních ekonomů.

Prostě všemožné pumpování peněz do stávající struktury hospodářství, bez nutných strukturálních změn, bez ohledu na dopady na životní prostředí či na společnost, která si konečně začala uvědomovat, že musí dojít k nové rovnováze. K rovnováze, založené na uvědomění si, že materiální bohatství nemusí být zárukou vnitřního štěstí.

Mezinárodní měnový fond varuje před největší ekonomickou krizí za posledních 90 let, Světová banka předvídá zadlužení veřejných rozpočtů a vysokou nezaměstnanost, české ministerstvo financí hovoří o tom, že návrat na hospodářskou úroveň před pandemií proběhne za dlouhých 8 let a že tudíž se schodky státního rozpočtu ve výši 200 miliard korun ročně je nutno počítat. Veřejnosti se předkládají informace, které opět šíří strach a obavy z budoucího vývoje. Přitom strach vždy byl a je špatný rádce. Je otázkou, kdože zvítězí v parlamentních volbách v roce 2021 a zda se budou opět aplikovat pravicové škrty nebo se přijme nějaký nový Marshallův plán. Stručně řečeno, zda budeme chtít český ekonomický motor pouze opravit nebo se rozhodneme pro koupi motoru nového, modernějšího a výkonnějšího.

Post koronavirová doba se neobejde bez oživení lokální ekonomiky, digitalizace, robotizace či využití home office. Politická reprezentace se musí poučit z chyb, kdy vysoká byrokratizace společnosti a složitá administrativa není schopna reagovat na krizové stavy či na velmi rychlé změny ve společnosti jako celku. Kvalita a dostupnost veřejných služeb, zejména zdravotní a sociální péče má přednost. Stejně státní a veřejné vlastnictví kritické infrastruktury či firem, které jsou nezbytné pro chod společnosti ve stavu nouze či v krizi. Energetická a potravinová bezpečnost či zadržování vody v krajině jsou životně důležité. Tak jako každodenní ochrana životního prostředí a omezení negativních klimatických změn na naši přírodu a populaci.

Tyto pozitivní změny, nové Národní obrození, musí vést k vyšší efektivitě systému, k větší spravedlnosti, solidaritě a měly by přispět i k lepší soudržnosti společnosti. Pandemie ukázala, že nám solidarita nechybí a že zlaté české ručičky i mozky stále existují. Zároveň se ukázalo, že cestou nejsou nízké mzdy, které neumožňují občanům spoření na horší časy či na penze. Ani málo transparentní a plošně vyplácené dávky. Taktéž dotace nejsou cestou, protože křiví podnikatelské a tržní prostředí. A cestou není ani sociální dumping skrytý ve zboží z dnes rozvojových zemí. Cestou je zvýšení produktivity, přidané hodnoty a efektivity správy.