Úplná profesionalizace české armády si všude ve světě vyžaduje vysoké personální náklady, ale i dobrovolné zálohy. V našem podání se jedná o takzvané aktivní zálohy. Po ukončení základní vojenské služby a povinných odvodů v roce 1994 byla na základě Koncepce výstavby profesionální armády ČR z roku 2003 vybudována profesionální armáda. Nicméně nedostatečná rekrutace profesionálního poddůstojnického sboru spolu s nepříznivým demografickým vývojem způsobily současné problémy. Tou je nenaplněnost vojenských útvarů, špatná hodnostní a věková struktura.
Podobně je na tom stav aktivních záloh, kdy na základě koncepce výstavby AZ máme mít kolem 2500 osob, ale současné naplnění je něco málo přes 50%. To je způsobeno podceněním výstavby AZ, nedostatečnou motivací pro záložáky i jejich zaměstnavatele a také neochota současných „branců“ aktivně se podílet v těchto zálohách. I tady je totiž problém, a to nejen finanční. Prostě z naší společnosti se vytratilo povědomí branné povinnosti, která se dnes týká mužů a žen od 18 do 60 let věku. A to pro případ ohrožení země a v případě vyhlášení mobilizace.
Všeobecná branná povinnost by měla být výrazem osobní odpovědnosti každého občana České republiky a také jeho odhodlání v případě ohrožení bojovat za život v míru a svobodě. To ovšem neznamená, že všichni občané musejí bojovat se zbraní v ruce a vůbec ne to, že někdo bude nutit ženy bojovat. Chci připomenout, že v AČR již dnes slouží 14% žen. To, co nám schází je jisté branné povědomí ve společnosti a také branná výchova na školách či podpora aktivit různých organizací s brannou tématikou. Pak se nemůžeme divit nepříznivým reakcím v naší společnosti, pokud někdo začne plést povinné odvody s brannou povinností.
Výbor pro obranu jasně a zřetelně vyslovil negativní názor na novelu branného zákona, zejména z pohledu stanovených cílů a navrhovaných procesů, jak tyto cíle dosáhnout. Jsem přesvědčen, že je nutno obnovit branné povědomí společnosti, ale nikoliv povinnými odvody, ale výukou ve školách, včetně aktivity AČR, finanční podporou společenských organizací s brannou přípravou a tématikou, dobrovolnými cvičeními aktivních záloh se zapojením povinné služby v AZ pro bývalé profesionální vojáky, zlepšením péče o válečné veterány i vojáky, kteří z důvodu svého zranění jsou nuceni odejít do civilu. Prostě musí být komplexní přístup k růstu brannému vědomí ve společnosti.
A toto povědomí nelze dosáhnout jednorázovými povinnými odvody. Přitom rozumím tomu, že je nutno znát zdravotní a možná i fyzický stav těch, které lze v případě ohrožení země povolat v rámci stále platného branného zákona. Ale tyto informace je nutno získávat bez zbytečného zatěžování občanů a bez zbytečných více nákladů. Rozumím mladým lidem , že berou svobodu jako něco neměnného a normálního. Rozumím jejich rodičům, že mají v současné bezpečnostní situaci obyčejný lidský strach o své děti. Nicméně jsem přesvědčen, že každá společnost má zodpovědnost za nastavení podmínek pro aplikaci branné povinnosti v případě nutnosti jejího použití. Vždyť v naší dlouhé národní historii nastaly doby, kdy naši občané museli svoji svobodu a nezávislost bránit i se zbraní v ruce. To bychom si měli uvědomit zejména dnes, kdy si připomínáme 70. výročí osvobození a ukončení nejtragičtější války v dějinách lidstva.
