Každý, kdo si přečte knížku Babiš. Příběh oligarchy od Tomáše Perglera pochopí, že tento komunistický prominent, oligarcha a kdoví co ještě, byl vždy přisátý na vlivné politiky a stát. Mimochodem stále z něj jeho firmy čerpají miliardové dotace. Rozhodně pan Babiš není Jan Antonín Baťa či Tomáš Baťa, kteří nežili primárně ze státem dotovaného byznysu, ale starali se o vzdělávání a bydlení svých zaměstnanců, budovali kvalitní a dostupné veřejné služby a měli vizi, jak zlepšit životní úroveň v tehdejším Československu. Mimochodem Zlín, Otrokovice, Malenovice i Napajedla z této tradice žijí doposud.
A.Babiš, který podniká ve zdravotnictví, chce rozdělit zdravotní péči pro ty bohaté a pro ty ostatní. Nechce, aby se z veřejných peněz hradily jednodušší zákroky, chce nadstandardy pro ty, kteří si to mohou dovolit, chce privatizaci zdravotních služeb a nemocnic.
A když hovoří o platech, pak jeho třicetitisícový příjem na rodinu odpovídá platům v Agrofertu a nikoliv v současné době blížící se průměrné mzdě v zemi. Takže ani tady, nehájí zájmy zaměstnanců, ale zaměstnavatelů. Chcete-li hájí sám sebe. A je to vidět i na současné kauze Čapí hnízdo. Jeho motto „Všeci kradnú“ se obrátilo proti němu samotnému.
Sociální služby redukuje na sociální poukázky za služby. Přitom musí vědět, že senioři utrácejí nejvíce za bydlení a za léky. Však také A.Babiš neslibuje zvyšování penzí. Dokonce tvrdí, že si senioři musí pomoci sami nebo se mají obrátit na svoji rodinu. Takže na důchodcích či zdravotně postižených mu také moc nezáleží. Oprašuje recepty české pravice. Ty se sice za Drábkova a Kalouskova panování neosvědčily, ale co naplat. Ale diskutovat o druhém pilíři je pro něj stále moderní a přínosné. Otázkou je, pro koho?
Na kom tedy v této zemi záleží. Podle receptu snění A.Babiše toliko na tom, aby se stát řídil jako firma. Tedy s ohledem na zisk těch úspěšných. Pomíjí se dostupnost a kvalita veřejných služeb, spravedlivé rozdělování národního bohatství, mezilidská a mezigenerační solidarita, která je důležitá pro zachování sociálního smíru v celé společnosti. Jde tedy o to, kdo nejvíce hájí zájmy lidí v této zemi a kdo si uvědomuje bohatství, které v našich spoluobčanech máme. Podle knihy A.Babiše to on není a obávám se, že to není ani jeho politické hnutí.
