Grónsku je autonomní částí Dánského království, tak jako Faerské ostrovy. Mají svoji vládu a 31 členný parlament a na základě referenda nejsou od roku 1985 členy EU. Důvodem je zejména národní zájem pokračování v lovu velryb a v neomezeném rybolovu. Nicméně jako občané Dánského království jsou zároveň občany Evropské unie. Tento největší ostrov na světě (2 166 086 km2) má 55 847 obyvatel a v jeho hlavním městě žije 17 316 osob.
16.8. jsme navštívili Grónské národní muzeum a Grónský parlament (Inatsisartut), kde jsme diskutovali se členy Výboru pro zahraniční politiku a bezpečnost o aktuálních problémech této země i o budoucích návrzích politické reprezentace Grónska. Následoval brífink na Úřadu vlády (Naalakkersuisut), konkrétně na Ředitelství minerálních zdrojů. Tam jsme získali informace o současném stavu těžby nerostných surovin (železo, zinek, rubíny, zlato, stříbro, uran, zirkonium, olovo, hydrocarbon, ropa a plyn), o stavu licencí i o budoucím výhledu do roku 2025, včetně informací o provázanosti průzkumu a těžby s ochranou životního prostředí.
Odpoledne následoval brífink a diskuse na velitelství Arctic Command spojenou s prohlídkou křížníku F357 Thetis. Poté následovala prohlídka a rozhovor na Grónském institutu přírodních zdrojů a centra výzkumu klimatických změn.
Ve středu byl naplánován odlet na leteckou základnu Thule, ale z důvodu zhoršeného počasí a nemožnosti přistání vojenského letounu na letišti v Nuuk, byl program uzpůsoben. Nejprve následovala návštěva u Ministra průmyslu, práce, obchodu a zahraničních věcí pana Citruse Qujaukitsoqa, kde se diskutovala ekonomická a zahraniční politika Grónska, a to nejen ve vztahu k NATO či EU, ale i k Dánsku. Následovalo zajištění přeletu na letiště v Kangerlussuaqu (Velký fjord) leteckou přepravou Air Greenlands.
Následující den jsme odletěli armádním speciálem do Station Nord, kde následovala prohlídka této nejsevernější základny dánské armády a diskuse spojená s prohlídkou Villum Research Station, kterou vybudovala a provozuje Univerzita v Arhusu. Po necelých dvou hodinách pobytu jsme odletěli na Faerské ostrovy na letiště Vágar, kde nás očekával šéf protokolu J.V.Hansen.
V pátek 19.8. jsme z letiště odletěli vrtulníkem AW139 na heliport v hlavním městě Tórshavn, kde jsem se na hlídkové lodi MS Brimil setkali s P.Michelsenem, ministrem zahraničních věcí a obchodu, panem H.Hoydalem, ministrem rybolovu a dalšími představiteli politické reprezentace Faerských ostrovů. Opět byl zdůrazněn vztah země k EU i Dánskému království. Po dvouhodinové plavbě jsme se vrátili do Vágaru, odkud jsme odletěli do Dánska, kde oficiální návštěva podvýboru STC byla ukončena.
Přes skutečnost, že zahraniční pobyt byl velmi náročný a byl závislý na počasí, to byla návštěva úspěšná s velkými získanými zkušenostmi. To, že arktická oblast je v posledních letech v hledáčku rozličných mocností i členských zemí Rady arktických zemí, ukazuje na rostoucí a zejména budoucí význam této oblasti. A to nejen z pohledu těžby ropy, plynu či rozličných vzácných nerostů, ale i z pohledu dopravy i z bezpečnostních důvodů. Vždy´t tato oblast i v současné době provozované letiště vznikly v průběhu druhé světové války či v období tzv. studené války, jako strategické body obrany. Jak grónská, tak faerská autonomie ukazuje na některé chybné kroky Evropské unie z pohledu národních zájmů té které země. Nicméně hlavou obou autonomních zemí je dánská královna a Dánsko si ponechává rozhodující pravomoci v klíčových oblastech, jako je zahraniční politika, měnová politika, bezpečnost, přírodní zdroje apod.). Nicméně omezená autonomie s vlastními parlamenty se snaží posilovat svoji roli v rozvoji společnosti i k postupnému rozšiřování autonomie. Například došlo k osamostatnění grónského soudnictví a vězeňského systému, policie, letectví, rodinného či firemního práva. V oblastech, kde došlo k přesunu pravomocí odpovídají autonomní vlády i za financování těchto pravomocí. Za což odpovídají vlády těchto zemí i jejich vlastní politický systém. Zároveň obě autonomní země mají své zástupce v centrálním dánském parlamentu.
