Souhlasím s názorem, že vláda by měla daleko více dbát na sociální soudržnost v zemi. Nejde jen o podporu vybraných krajů, jak o tom hovoří pan prezident. Jde i podporu regionů v rozličných krajích, kde je jsou nejen nižší mzdy a penze, ale kde je horší kvalita a dostupnost veřejných služeb. Co naplat když ČR má v průměru kolem 90% HDP průměru Evropské unie, když v některých regionech se tato hodnota pohybuje pod 80 %.

Nejde přitom pouze o sociálně vyloučené lokality, ale jde o místa, kde je nedostatek kvalitních pracovních příležitostí, kde je špatná dopravní dostupnost či nedostatečný rozsah služeb. Nižší životní úroveň domácností pak s sebou nese i zvýšenou kriminalitu a další společenské problémy. Stát by měl začít i změnou své daňové politiky, kdy se má danit v místech, kde se zisky tvoří a nikoliv tam, kde má sídlo daňový subjekt. Podobně dotační politika státu by měla zachovávat princip EU, to znamená vyrovnávat rozdíly v regionech.

Problém české a nejen české politiky je v tom, že parlament je složen zejména z těch největších krajů, které mají daleko vyšší životní úroveň než ty menší a vzdálenější od centra. Jde také o nerovnoměrné rozložení státních úřadů či státních organizací, vysokoškolského vzdělávání apod. Společenská soudržnost totiž pomáhá při řešení krizových situací, vyšší vzdělanost napomáhá uplatnění na trhu práce, místní a regionální firmy pomáhají k vyšší přidané hodnotě a k uchování tolik potřebných vývojových a inovačních kapacit. Ruku v ruce s tím je potřebné i finančně dostupné bydlení, které přímo úměrně závisí na výši příjmů domácností. Nehledě na koupěschopnost občanů a tím i podporu živnostníků a služeb v daném regionu.