Přesto je stále co zlepšovat, protože například zvýšená stavební výroba je spíše hnaná dočerpáváním zdrojů z EU za období let 2007 až 2013, a také náš export v návaznosti na německou ekonomiku nemusí trvat věčně. Taktéž závislost průmyslu na jednom významném odvětví, čímž je automobilový průmysl, nemusí být v budoucnu tím hlavním motorem růstu. Řadě průmyslových podniků schází technici, konstruktéři, dělníci i obslužný personál, přitom právě exportně laděný průmysl je tahounem našeho hospodářství. Stále existuje mnoho firem, které namísto zvyšování kvality svých výrobků spíše hřeší na nízké mzdové náklady. A pak se diví, že se z úřadů práce nikomu nechce pracovat a pokud přece někdo přijde, pak pouze za pomoci státu v dorovnání výdělku. A to pouze na dobu určitou. Prostě konkurenceschopnost produktu nelze odvíjet toliko od mzdových nákladů, ale od vysoké přidané hodnoty.
Problémem, který máme nejen v naší zemi, je takzvaná daňová optimalizace, chcete-li, zaplatím co nejméně daní. Dokonce 13 409 českých firem daní své zisky v daňových rájích, přitom tento daňový dumping umožňuje platná legislativa Evropské unie. Z tohoto pohledu nelze dokonce tyto firmy vyloučit z veřejných zakázek. Takže pak přes daňové ráje protekla loni čtvrtina bilionu korun z veřejných rozpočtů. Dalo by se říci, že takto stát dotuje firmy,jejichž majitelé využívají kvality veřejných služeb, ale sami přispívají minimálně.
Zeptej se, co můžeš udělat pro stát ty sám
Je škoda, že u nás stále neplatí: Neptej se, co může udělat stát pro tebe. Zeptej se, co můžeš udělat pro stát ty sám. Možná, že by stačilo, aby podnikatelé přestali obírat stát šedou ekonomikou a zdaněním mimo Českou republiku. Možná, že by stačila větší loajalita zaměstnanců vůči svému zaměstnavateli. Nevím, ale rozhodně by se měla změnit společenská nálada ve prospěch lepší budoucnosti a zvýšení spoluodpovědnosti za vývoj naší společnosti.
K tomu je ovšem zapotřebí řešit základní problémy dneška, teď opravdu nemyslím bezpečnost občanů a země, kterou právě stát za peníze daňových poplatníků zajišťuje. Mám spíše na mysli vztah občana ke státu a k veřejným rozpočtům. Politici, zejména ty s každodenním střetem zájmů se svým podnikáním, by měli jít příkladem. Tak jako je třeba, aby se občané více zajímali o to, k čemu se používají a kam mizí peníze z jejich daní. Kvalitní práce odborně zdatné státní a veřejné správy by měla být samozřejmostí, tak jako boj orgánů činných v trestním řízení vůči korupci, daňovým únikům, šedé ekonomice a rozličným podvodníkům. Přitom denně jsme konfrontování s tím, že ne vše tady funguje dobře a v souladu s platnými zákony. Prostě proto, že vymahatelnost práva stále pokulhává a že lidé cítí jisté odcizení a zklamání z vývoje naší země. Přitom mezinárodní srovnání hodnotí výsledky České republiky výborně a my, občané naší země, se vůbec nemáme za co stydět.
Zřejmě nám schází více odvahy a upřímnosti. A také v nás přebývá více té závisti a tím méně pokory či solidarity vůči ostatním. Využijme proto nastartovaný růst hospodářství ke zlepšení nejen tolik potřebné infrastruktury či veřejných služeb, ale také k rozvoji občanské společnosti. Vždyť problémy jsou tady od toho, aby se řešily.
