To, co zaznělo asi nejvíckrát, že tento zákon akceleruje, podněcuje, motivuje k obchodu s chudobou, byť jsem to říkal už v té první části třetího čtení, tak znovu shrnu ty garance a komplexní systém pojistek.
Shrnu tedy znovu ten komplexní systém pojistek proti obchodu s chudobou, který přímo vyvrací to, co tady zaznívalo, že to, jak je ten systém a zákon nastaven, tak motivuje skupovat celé domy. To z podstaty není možné, ať už jde při vstupu bytů do toho systému o kontrolu bytu a jeho stavu, to znamená, eliminujeme jakýkoliv nestandardní stav, poskytujeme podpůrné opatření jen poskytovatelem s vydaným pověřením, je zastropován nejvyšší přípustný nájem podle vydaných cenových map Ministerstva financí. Pravidelně kontrolujeme poskytovaná podpůrná opatření, kontrolujeme i sociální a prostorové vyloučení, uzavíráme nájemní smlouvy nejméně na jeden rok, to znamená, že se nám netočí ty krátkodobé nájmy a hlavně zamezujeme koncentraci v daném místě, to znamená, nemůže tam být velký shluk bytů, který by narušoval to sociální klima.
Znovu tedy zmiňuji, že tak, jak je ten zákon nastaven, tak naopak demotivuje k tomu, aby spekulativně někdo skupoval byty a snažil se je vložit do toho systému, protože prostě nebude úspěšný. A tím pádem zabraňujeme vzniku jak nových sociálně vyloučených lokalit, tak rozšiřování těch stávajících.
Druhý velký okruh se týkal ekonomiky celého zákona. Paní kolegyně se mnohokrát ptala, co znamená vynaložená nákladovost na každou korunu, kterou dostane příjemce toho zákona. Ta otázka není šťastně formulovaná, protože příjemce těch podpůrných opatření nedostane samozřejmě ani korunu. Příjemce podle tohoto zákona nedostává žádné peníze, příjemce může samozřejmě čerpat prostřednictvím dávkového systému, který je však upraven úplně jinde. Ta platba, která jde ze státního rozpočtu, tak jde poskytovatelům a ten příjemce benefituje právě tím, že dostává možnost bydlet.
Mnohokrát padla výhrada k tomu, že ten zákon je drahý, že za 1,5 miliardy zřizujeme státní realitní kancelář. Dnes stát vynakládá přes 4 miliardy korun za výdaje, které jsou přímo nebo nepřímo spojeny s bytovou nouzí. My začínáme samozřejmě nějakou náběhovou křivkou financování tohoto zákona, která začíná na 1 miliardě korun v prvním roce té účinnosti a nabíhá ve třetím roce na tu maximální částku, která už se pak nezvyšuje, na 1,45 miliard korun. Tato částka se samozřejmě rozpadá mezi to, co je vynaloženo na samotná podpůrná opatření, což je zhruba půl miliardy korun ročně, co je vynakládáno na asistenci, což je zhruba 600 milionů ročně, a co je vynakládáno na osobní náklady a režii toho systému, což je zhruba 350 milionů korun ročně.
S tím ale souvisí také to, že v momentě, kdy ten zákon začíná fungovat, tak my začínáme postupně v každém dalším roce účinnosti toho zákona šetřit státní prostředky, které vynakládáme aktuálně na ty přímé nebo nepřímé souvislosti s bytovou nouzí. Proto také v té ekonomice zákona, tak jak je popsána v RIA, tak je jednoznačně zakotveno, popsáno a vypočteno, založeno na tvrdých datech, že tyto výdaje klesající v souvislosti s bytovou nouzí postupně eliminují to, co státní rozpočet musí vynakládat na fungování toho zákona. A v pátém roce se dostáváme na nulu, to znamená, od pátého roku ten zákon už je rozpočtově pozitivní.
To, myslím, zcela jasně vyvrací to, že ten zákon je drahý. Ano, je to investice na začátku, nicméně je to zcela jasná investice, která se postupně vrací a kromě těch ekonomických parametrů nám samozřejmě přináší i ten další a snad ještě důležitější efekt, a to je, že snižujeme bytovou nouzi, s ambicí během 10 let ji snížit o 30 procent.
To jsou ty zásadní výhrady, které zazněly.
Já ještě jenom zareaguji na to, co říkal pan kolega poslanec Kohoutek ve vztahu k té petici. Já si ji samozřejmě rád přeberu. Šluknov je aktuálně řešený problém, kterému se věnujeme. Minulý týden nebo předminulý týden jsem tam byl. Domluvili jsme se na tom, jakým způsobem v té věci můžeme postupovat, protože Šluknov nevznikl ze dne na den. Historicky se nám tam rozmohlo to, co je dnes aktuálním stavem, neudržitelná situace. Nicméně my, abychom to dokázali rozplétat, tak si musíme namalovat scénář postupných kroků, samozřejmě nutných, spojených třeba i s výkupem těch nemovitostí, a na tom pracujeme s tamními starosty prostřednictvím naší agentury pro sociální začleňování tak, abychom ten gordický uzel postupně začali rozplétat a mohli vám předložit konkrétní opatření i s nějakým časovým horizontem, jak jsme se schopni se v této vyloučené lokalitě pohybovat.
Rád bych svůj blog uzavřel shrnutím, které vlastně reaguje i na ty další výhrady, které zazněly v obecné rozpravě, protože zákon, který dneska budeme schvalovat, je opravdu legislativní norma, která tady dvacet let chyběla. Dvacet let tady chyběla tak, že jsme za to byli soustavně kritizováni i mezinárodními institucemi. Ambice, kterou jsem vyřkl, je realisticky spočítaná, tak, jak vlastně dokládá i RIA, která je přílohou.
Zazněla výhrada, že ten zákon nepřináší žádné nové byty. To také není tak úplně pravda, protože i byty, které vzniknou v rámci našeho programu na podporu bydlení, tak je čistě na rozhodnutí obce, zdali některé tyto nové byty nevloží do toho systému. Zároveň ten systém bytů má ambici rozpohybovat ty byty, které dneska mají konkrétního vlastníka a nejsou dány na nájemní trh, právě tou motivací, kterou obsahuje ten zákon, tak abychom jim garantovali nájem a garantovali stav bytu a z těch 70 pilotních projektů, které běží v České republice, jednoznačně vyplývá, že ta ochota vlastníků dávat ty byty do systému s těmito garancemi jednoznačně je.
Ambice, která je na 3000 bytech ročně v uložených do systému, z toho 1000 obecních a 2000 soukromých, je podle té praktické zkušenosti, nikoliv podle teorie, ale podle praktické zkušenosti, zcela reálná.
To, co bylo kritizováno, je síť kontaktních míst pro bydlení, která nepokrývá celou Českou republiku, ale pokrývá selektivně obce s rozšířenou působností, to není samoúčelné. Ano, byla to nějaká debata, byla to nějaká dohoda, dohoda kompromisní, ale položená na tom, že kontaktní místa pro bydlení tak, abychom zachovali ducha toho zákona, ale zároveň abychom respektovali nějakou efektivní ekonomiku této normy, tak jsme posadili na mapu incidence, to znamená tam, kde jev bytové nouze jevem zásadním, tam kontaktní místo pro bydlení bude zřízeno, bude zřízeno ve 115 obcích rozšířenou působností, kdy nevylučujeme, že ta síť se může rozšiřovat, protože je tam institut opt-in, to znamená institut dobrovolného možného vstupu obce s rozšířenou působností do toho systému s tím, že jsou s tím spojeny i úhrada příspěvku na náklady provozu toho kontaktního místa pro bydlení tak jako u těch ostatních.
Rád bych zmínil ještě jednu věc, která je z mého pohledu také důležitá. Tento zákon nám bude poskytovat zásadní data o bytové nouzi v České republice, zároveň s nimi budeme moci pracovat i ve vztahu k tomu, jak plánovat investice do bydlení, zároveň tímto zákonem dáváme alternativu bydlení pro osoby v bytové nouzi, které často využívají bydlení nevyhovující anebo přímo v bytové nouzi jsou až tak, že třeba střechu nad hlavou přímo nemají, anebo jenom zprostředkovaně. Zároveň kontrolujeme byty, které do toho systému vstupují, čímž, a to je, myslím, také zásadní moment, ten zákon v dlouhodobém horizontu má jednoznačně pozitivní vliv na kultivaci trhu s nájemním bydlením. Tolik ode mne reakce na vaše výhrady. Věřím, že jsem byl komplexní, zároveň jsem shrnul podstatu toho zákona, o kterém jsem přesvědčen, že splní svoji funkci, pomůže řešit postupně, nikoliv jednorázově, ale systematicky a dlouhodobě bytovou nouzi v České republice, a proto vás poprosím o podporu této zákonné normy v tom hlasování, které bude následovat. Děkuji mnohokrát.
