Mimo tento systém je státem umožněno penzijní připojištění, které dnes využívá přes 4 miliony lidí. To je takzvaný třetí pilíř se státním příspěvkem. Jádrem sporu pravice s levicí se stal druhý pilíř, který umožňuje dnes 90 tisícům občanů vyvést s prvního pilíře část svých prostředků z povinného odvodu a zároveň jít se svým zvýšeným příspěvkem do soukromých penzijních fondů. Problematické je to, že ti nejbohatší snižují svůj podíl v solidárním systému a upřednostňují svoji investici na stáří. Ale to prosím dnes není nic nového, protože tento způsob zabezpečení se na stáří je již dávno umožněn. A to v soukromém životním pojištění či v penzijním připojištění.
Český důchodový systém má několik problémů. Tím prvním je velké množství předčasných důchodců, kteří nejen že nepřispívají do průběžného systému, ale naopak již z něj čerpají. Dále jsou to stropy pro povinné pojištění, nezaplacené dlužné částky do penzijního systému za zkrachovalými firmami v devadesátých letech, šedá ekonomika a nelegální zaměstnávání, nízké odvody pro OSVČ či tolik používaný švarz systém. Ale největším problémem, mimochodem problémem v celé Evropě, je negativní demografický systém, kdy se rodí stále méně dětí. Přitom s růstem zdravotních služeb stoupá i průměrný věk dožití, což má negativní vliv na současný deficit důchodového účtu.
Řešení penzijního systému musí být velmi komplexní, zahrnující nejen jeho udržitelnost a to s výší důchodů umožňujících slušný život, ale i podporu pro rodinné politiky. Protože je nutno zastavit negativní demografický vývoj v naší společnosti. A dále jsou problémem obecně nízké mzdy, které brzdí i růst odvodů na sociální pojištění. Dlouhodobě je proto nutno usilovat o postupný růst minimální mzdy a platů ve státním a veřejném sektoru. Tím se bude tlačit i na růst reálných mezd v celém národním hospodářství. To je pozice levicového pohledu na zachování průběžného solidárního penzijního systému. Ten pravicový je spíše o tom omezit solidaritu a nastavit pouze individuální zabezpečení se na důchod a úsilí o snížení odvodů na sociální pojištění.
Z tohoto rozdílného pohledu by měl existovat politický konsensus založený na povinných odvodech do průběžného systému, který je nutno stabilizovat a zároveň zvýšit solidaritu těch bohatších s těmi chudšími. Zároveň by mělo být umožněno posílení individuální spoření, ale nikoliv na úkor solidarity či podkopání prvního penzijního pilíře. Občané země by totiž měli vědět, s čím mohou v budoucnu počítat a jaké možnosti na důchodové zabezpečení mají. Prostě proto, že drtivá většina našich občanů jsou zodpovědní lidé, kteří se obávají o svůj životní standard v důchodovém věku. A proto také chtějí mít adekvátní informace o možnostech, jak si situaci v budoucnu zlepšit.
