Opozice svým návrhem na vyslovení nedůvěry vládě, respektive je to spíše hlasování o nedůvěře premiérovi za jeho osobní kauzy, koná svoji kontrolní funkci v poslanecké sněmovně. A je odvážná proto, že nemá co ztratit a nemá odpovědnost za vývoj a za stabilitu země. Přitom sedí na svých teplých místech v poslaneckých lavicích. Proto jí nezajímá plán B, ani prosazování sociálně demokratického programu. Ale pravice přece nemohla a nemůže spoléhat na to, že jí v její nekonstruktivní opoziční politice ČSSD bude pomáhat. Pokud to tak mediálně hraje, pak pouze s cílem poškodit již tak pošramocenou pověst této nejstarší demokratické politické strany v České republice.
Pan premiér i předseda poslaneckého klubu ANO 2011 zase nechápou, proč sociální demokraté nepodpoří vládu, ve které sedí. Opět mediální hra tohoto politického hnutí, které dlouhodobě přetahuje nejen sociálně demokratické priority ČSSD, ale zejména její voliče. Přitom požadavky sociální demokracie jsou stále stejné. Nechceme, aby zde vládl trestně stíhaný člověk, který nerespektuje zavedená demokratická pravidla a morální principy. Pokud by neměl politické krytí od pana prezidenta, pak by se musel zachovat jinak. Proto ten zvolený postoj sociálních demokratů o nehlasování ani tak, ani onak.
A to, že se na současnou pozici ČSSD zlobí pravicová opozice i koaliční partner ukazuje, že toto rozhodnutí je správné. Ale snad nejvíce se zlobí SPD, které tímto sociální demokracie vypálila rybník. Prokoukla totiž taktiku i nebezpečnost politiky SPD pro stabilitu země a pro její demokratický vývoj. Zároveň poukázala na skutečnost, že vedení této strany nehraje s veřejností fér. Ale to tato politická reprezentace nehrála ani v minulosti. A je dobře, že navzdory rozličným politickým poraděnkům, mediálnímu tlaku a rozličným názorům uvnitř samotné ČSSD, si tato strana zachovala svoji nezávislost a státotvornost. Ono je totiž vždycky snadnější něco zbořit než něco pořádného postavit.