Když v roce 2003 rozhodla vláda o nákupu více jak 300 kusů nových KOT, také požadavek naší armády byl logický a potřebný. Později se ovšem tento počet redukoval, až na 199 kusů, A právě tento počet měl být ideální pro potřeby našich jednotek. Obsahoval totiž několik typů těchto obrněných vozidel. Když v roce 2007 ministerstvo obrany vypovědělo smlouvu s výrobcem, očekávala se dokonce arbitráž, kterou však General Dynamic Corporation neuplatnila. Nicméně na základě nové smlouvy AČR nakonec nakoupila 107 vozidel Pandur. Tehdy byly oficiálním důvodem pro snížení počtu KOT seškrtání finančního rámce a změna potřeb armády.
Poté propukla Pandurgate , která není doposud objasněna. Pravdou ovšem je, že „ušetřené“ peníze za snížený nákup Pandurů byly tehdy použity na nákup letounů CASA a lehkých obrněných vozidel Iveco a Dingo. Takže o nedostatek peněz nešlo. Z tohoto pohledu se spíše jednalo o upřednostnění nákupu transportních letounů a LOV, před potřebou nákupu KOT ve speciální verzi. Protože dnes se zvedl opětovný požadavek na tyto potřebné velitelské vozy.
Nechci být špatným prorokem, ale obávám se, že Pandurgate je opět na scéně. Nikoliv proto, že by tyto vozidla armáda nepotřebovala. Je třeba se ptát, kdože tehdy poslancům Výboru pro obranu neříkal pravdu o skutečných potřebách armády a jaký je rozdíl mezi cenou běžně vybaveného a toho speciálního Pandura. Protože již v roce 2007 se MO chlubilo tím, že jednotková cena za 107 kusů zůstala stejná jako při plánovaném nákupu 199 kusů. A také je nutno se ptát, zda armáda nepotřebuje další desítky obrněných vozidel pro další jednotky. A to nejen za fyzicky i morálně zastaralé BVP, ale také za ty původně nenakoupené Pandury.
