Člověk by měl dojem, že A.Babiš, který byl pověřen prezidentem jednáním o vzniku jeho druhé vlády, je s Milošem Zemanem domluven na jejím půdorysu a že s panem prezidentem jednání průběžně konzultuje. Nohu rozumět tomu, že osobní jednání na Kanárských ostrovech uskutečnit nelze, ale nepředpokládám, že by prezident nebyl o stanoviscích ANO 2011 důvěrně informován. Vždyť současná vláda bez důvěry vznikla překotně pouze proto, aby se A.Babiš a prezident zbavili pro ně nepohodlného a nevděčného premiéra.
Vláda bez důvěry vládne čtvrtým měsícem a rozhodně nelze říci, že zahálí. Vláda se může spolehnout na reálnou vládní koalici ANO+KSČM+SPD v poslanecké sněmovně, která se projevila v obsazení funkcí i spoluprací ve výborech či komisích. Na základě dohody M.Zemana, A.Babiše a předsedy KSČM V.Filipa se do vládního chomoutu snažili a stále snaží natlačit sociální demokraty. Ti by měli přikrýt reál spojenectví extrémistů s politickým hnutím, prakticky vlastněným A.Babišem. Zejména jako signál do zahraničí a spojencům.
Po krachu jednání se proto ihned ozvali komunisté s kritikou nadměrných požadavků ČSSD a to v souznění s vrcholnými představiteli ANO 2011. Přitom tomu není tak dávno, co šest křesel v bývalé koaliční vládě mělo toto hnutí (z toho tři silové rezorty: financí, spravedlnosti a obrany) a tři křesla měli Lidovci (na to A.Babiš poněkud pozapomíná). Takže opravdu není v dvoukoalici na požadavku sociálních demokratů nic divného. Protože navrhovaný „ústupek“ za trestně stíhaného premiéra, není podle mne adekvátní a vůbec neřeší tento problém.
V současnosti se čeká na vyjádření prezidenta, který podle kuloárů podpořil požadavek vyjednávacího týmu ČSSD. Nehledě na skutečnost, že současné doplněné vedení mu půjde na ruku. Zdá se tedy, že prozatím pomyslného Černého Petra drží v rukou premiér v demisi. Z tohoto pohledu je politická partie A.Babiše nelogická a na samé hraně zvyklostí našeho ústavního pořádku. Na rozdíl od sousedního Německa, kde trvala povolební vyjednávání hodně dlouho, tam vládla dosluhující vláda s důvěrou. U nás vládne menšinová vláda bez důvěry. A je otázkou na jak dlouho.
Prozatím je veřejnost trpělivá a na můj vkus poněkud apatická. Je to zřejmě způsobeno ekonomickým vývojem a růstem životní úrovně obyvatel. Přesto je zde problém ústavnosti a jistého oklešťování demokracie. Pokud si uvědomujeme, že volební zisk ANO 2018 představuje toliko 18% oprávněných voličů, pak je opravdu velmi divné, že vládne tak dlouho menšinově a není nikdo, kromě pana prezidenta, kdo tomu může zabránit. Jedině tlak široké veřejnosti by mohl pomoci rozhýbat stojaté vody současného politického patu.
