Vůbec se nedivím, když jeden z nejbohatších mužů v zemi, podporuje pravicové tažení za co nejmenším zdanění jeho zisků. Ovšem na rozdíl od jeho názoru drtivá většina občanů této vládě nedůvěřuje. A to nejen, že proti korupci nebojuje, ale zejména proto, že je vůči občanům nespravedlivá. A to jak v prosazovaných reformách, tak ve svém lhaní o rozpočtové odpovědnosti a snižování zadlužení země.
Souhlasím s panem investorem, že míra korupce v ČR je obrovská. Nicméně je otázkou, zda toto korupční chování nemá kořeny v prosazené privatizaci v devadesátých letech, kdy se velmi nestandardně a netransparentně přerozdělil „státní“ a „veřejný“ majetek do soukromých rukou.Ze dne na den vznikla třída zbohatlíků, kteří na rozdíl od bohatých na západ od nás, nezískali své zisky z podnikání řady generací, ale zejména ze spekulací a na úkor českého bankovního systému. Však také tyto zisky byly zejména zaplaceny nutnou privatizací a stabilizací bankovního sektoru. A z té doby plyne oprávněně kritizovaná provázanost politiky s byznysem a nedůvěra veřejnosti v orgány činné v trestním řízení a v justici.
Když po dvaceti letech vstoupí do poslanecké sněmovny politická strana, která, jak se denně ukazuje, vznikla jako obchodní společnost, pak se nemůžeme divit rozčarování občanů z české politické reprezentace. Opravdu politická strana není s.r.o., i když si to zřejmě někteří politici myslí. Zřejmě jejich chuť v honbě za ziskem došla tak daleko, že se namísto reálné politiky nabízí zboží „krásných“ tváří či mediálně známého umělce. A když to nevyjde, pak se hraje melodrama tu s odposlechy, tu s úplatky či konspiračními teoriemi. Situace by nebyla tak zoufalá, kdyby tato „špína“ nezasáhla celou politickou scénu v naší zemi. A že se těchto kauz velmi rády ujímají sdělovací prostředky? Není se co divit, vždy´t je to nejen jejich byznys, ale i dlouhodobý cíl jak oslabit etablované české politické strany. A jsem si jist, že namísto VV se najde další, vhodně založená a mediálně podpořená „privátní“ strana.
Ano, souhlasím, že to nejsou média, která způsobila privatizaci politiky a umožnila postupné prorůstání politiky byznysem. Ale pokud si vzpomínám, byly to sdělovací prostředky, včetně veřejnoprávní televize, které výrazným způsobem usnadnily vstup stran s podnikatelským zázemím do parlamentních lavic. Problém je v tom, že nezávislý tisk a média pramálo křičela v době politických přeběhlíků Topolánkovy vlády, tak jako byla nekritická v době sestavování Nečasova kabinetu, a to přesto, že žádná z vládních stran ve volbách nezvítězila. Prostě šlo o to, že vlastníkům českých médií vyhovovaly tyto vlády, zejména z důvodu prosazované politiky. A to bez ohledu, jakým způsobem jsou tyto politické strany řízeny a ovládány.
