Vysokou inflaci, energetickou i ekonomickou krizi totiž zapříčinily dvě skutečnosti. Tou první je neschopnost a neochota současné pravicové vlády řešit problémy přítomnosti a budoucnosti. A tou druhou je způsob „řešení“ válečného konfliktu na Ukrajině. Připomenu, že vysoké ceny energií se začaly projevovat již před napadením Ukrajiny Ruskou federací a byly způsobeny zejména přechodem na drahé obnovitelné zdroje, podporou Green dealu a spekulacemi s emisními povolenkami. Odklon od levného ruského plynu situaci na trhu s energiemi pouze zhoršil. K tomu ekonomické sankce Západu vůči RF zvýšily tlak na zvyšování cen rozličných komodit. Takže inflace byla částečně „dovezená“, ale velkou většinu z ní jsme si vyrobili sami v České republice.

Česká ekonomika se začíná stávat nekonkurenceschopnou nejen z důvodu vysokých nákladů na energie, ale i z důvodu pokračování v nízké efektivitě a v nízké přidané hodnotě našeho průmyslu, který je založen na konkurenceschopnosti z pohledu nízkých mezd. Od nich se totiž počítají i nízké příjmy domácností a nízké penze. Pokud tedy ztrácí naše ekonomika svoji konkurenceschopnost, pak to není pouze vinou snížené spotřeby domácností, ale špatné politiky současné vlády. Ta nehájí ani české národní zájmy, ale zejména nehájí zájmy svých občanů – voličů. Což se mimo jiné ukazuje při „řešení“ schodku důchodového účtu a v návrzích na „škrty“ ve výdajích státního rozpočtu.

Dlouhodobě prosazovaná politika ode zdi ke zdi živená přílišnou ideologizací, populismem a spoléháním se na trh, její nekoncepčnost a často zablokované legislativní procesy, vedou k neustálému odkládání důležitých reforem, jako je daňová a důchodová reforma, digitalizace či revize vzdělávacího systému. Obrovská byrokracie a neustále vzrůstající administrativa ukrajuje ze státního a z veřejných rozpočtů. A malá odvaha čelit řadě nesmyslných návrhů bruselských inženýrů podtrhuje současnou neslavnou situaci České republiky v rámci srovnání zemí EU a OECD.