Mohu souhlasit, že zákon o veřejných zakázkách umožňuje nakupovat ve dvou režimech. Buďto na základě klasického výběrového řízení nebo přímo vláda – vláda. Připomenu, že jsem navrhoval změny zákona tak, aby ozbrojené síly a bezpečnostní složky mohly nakupovat transparentně a v souladu s pravidly, které například platí v ostatních zemích EU. Včetně posílení vlivu českých a moravských výrobců na dodávkách pro naši armádu či policii.

Souhlasím, že technické zadání musí zpracovávat armáda na základě dlouhodobého plánování a zejména zajištění schopností AČR. Na straně druhé nelze mít nesplnitelné požadavky, které zvyšují nejen cenu zakázky, ale které nakonec znemožňují její dokončení v reálném čase.

Technickou specifikaci je třeba podrobit ohodnocení, například Vojenským technickým ústavem či Úřadem pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti. Výsledná odsouhlasená specifikace, včetně zajištění potřebných finančních prostředků, by měla mít jednoho odpovědného projektového manažera, který za průběh akvizice zodpovídá. V současné době je problémem nejen personální obsazení sekce vyzbrojování, ale zejména provázanost dlouhodobého plánování s každoročním plánováním. Proto každoročně nebylo proinvestováno kolem 4 miliard korun a pro letošní rok si dovolím odhadnout dokonce 10 miliard, které ministerstvo nestihne utratit. Přitom paní ministryně kritizuje cíl navýšit výdaje kapitoly 307 na 1,4 % HDP v roce 2021, protože by ráda měla armádní rozpočet na 2% HDP.

Závěrem chci připomenout současným členům Výboru pro obranu, že jsem prosadil zvýšený dohled poslanců nejen nad akvizicemi, ale i nad rozpočtovými opatřeními v průběhu roku. Přesto musím konstatovat, že ministerstvo obrany tato stále platná usnesení nebere vážně.

A je pouze na samotných poslancích, zda si jejich plnění vymohou. Ano, ministr obrany je zejména manažer, nicméně má obrovskou politickou odpovědnost za stav obranyschopnosti země. Její součástí je i dohled nad strategickými zakázkami, které zvyšují schopnosti naší armády. A je tristní, když se dva ministři z jedné politické strany hádají na veřejnosti a svádí svá osobní pochybení jeden na druhého. Nakonec to totiž stejně odnesou pouze vojáci.