Nicméně po vzniku občanského hnutí Islám v ČR nechceme jsem si uvědomil, že nelegální migrace se stala věcí politickou, protože zákaz islámu jako náboženství odporuje nejen platné Ústavě ČR, ale i dalším zákonům. Emisaři tohoto hnutí poukazují na historické konotace, ovšem bez nutné sebereflexe ve vztahu ke křesťanství, judaismu, budhismu či dalším náboženství. Nechtějí se bavit o konkrétně přijatých opatření vládou či institucemi a orgány Evropské unie, ale cíleně šíří strach mezi občany. Proto je důležité se ptát, proč se dává rovnítko mezi nelegální migrací a islamismem, na straně jedné a proč se na straně druhé řada opozičních a populistických politiků uchyluje k nastolování tématu, který dnes není opravdovým problémem naší země. Osobně jsem přesvědčen, že je to z ryze politických důvodů a nikoliv oprávněná snaha o zajištění bezpečnosti obyvatel České republiky.
Otázky spojené s migrací, postoje české vlády a opatření jednotlivých ministerstev byly opakovaně projednávány nejen na plénu poslanecké sněmovny, ale i při jednání příslušných výborů. Přijatá bezpečnostní opatření i příprava kapacit uprchlických táborů pro umístění migrantů je logickým rozhodnutím každého zodpovědného politika. A to přesto, že česká azylová politika je jedna z nejpřísnějších v schengenském prostoru. Sama vláda i EU si uvědomuje, že většina nelegálních migrantů nejsou uprchlíci, kteří mají nárok na azylový pobyt. Naopak migranti připlouvají, přijíždějí či přicházejí do Evropy za lepší budoucností a vyšší životní úrovní. Problémem je oddělení těchto ekonomických migrantů od těch, kteří podstoupí azylovou proceduru. A je nutno si uvědomit, že ČR je členem EU a proto se podílí na její politice i na přijatých řešení boje proti nelegální migraci. Zároveň si vláda uvědomuje nutnost mít možnost rozhodovacích pravomocí.
Myšlenky spočívající v šíření nenávisti nejen vůči islámu jako takovému, ale i lidem s jiným náboženským vyznání jsme tady v Evropě již zažili opakovaně a dobře víme, kolik milionů mrtvých zůstalo na oltáři této politiky. A pokud se ještě za problém migrace obviňuje politika a fungování EU, kdy je vzýváno referendum o vystoupení z Unie, pak je nutno se ptát, zda nový plot vůkol našich hranic opravdu zabrání příchodu lidí s odlišným náboženským vyznáním či kulturním dědictvím a zda toto řešení odpovídá řešením 21.století. Ovšem vrcholem všeho je srovnávat islám s fašismem. Ptám se, kde skončí strašení občanů a zneužívání věcných problémů k politickým účelům. A kde je hranice demokratičnosti a reálnosti řešení a ryze populistických návrhů.
Nikdo, ani česká vláda netvrdí, že nelegální migrace není evropským problémem a že není třeba přijímat realizovatelná opatření k zastavení této uprchlické vlny. Žijeme totiž v demokratické a liberální společnosti, která cíleně chrání práva a svobody občanů, včetně svobod náboženského vyznání. A proto je v řadě případů velmi těžké přijímat taková opatření, která se svojí realizací stávají nehumánními a v rozporu s evropským právem. Proto je třeba, aby Česká republika byla aktivní v návrzích na řešení této migrační krize. Není řešením vystoupení ze schengenského prostoru či EU, není řešením zákaz islámu či populistické útoky na současnou vládní koalici.
Právě naopak je třeba, aby se celá politická reprezentace sjednotila na pozici naší země vůči nelegální migraci. Nelze totiž ztrácet čas a je nutno jednat a pomoci s ostrahou vnějších hranic Evropské unie, zejména jeho jižního křídla. A ne šířit v naší společnosti strach a nenávist.
