Tím druhým trendem je mělké předkládání informací, které se zaměřují na cílovou skupinu s cílem předkládat názory pouze jedné ze stran sporu. Namísto obsáhlé a věcné diskuse média přistupují k propagandisticky pojatým zprávám či k preferování těch správných názorů. A tady není velký rozdíl mezi privátními médii, plnícími zadání majitele a mezi veřejnoprávními médii, které by měly plnit veřejnou službu občanům. To, že v řadě případů oba trendy splývají či se vzájemně doplňují je také jasné a dokonce pro potřeby PR politiky účelné. Přesto či právě proto je nutno se zamyslet, zda současný mediální trh odpovídá dalšímu rozvoji demokratické společnosti a zda spíše nevytváří dojem demokracie.
Mohu uvést řadu konkrétních případů, které spíše ukazují na nedemokratický a nerovnoprávný přístup médií vůči veřejnosti. Řada týdeníků, ale i deníků vlastněných privátními vlastníky je spíše hlásnou troubou těch, které vlastník podporuje. Tím dochází k obcházení rovné soutěže politických stran či politiků a k paralyzování odlišných názorů. Příkladem může být problém starosty města Uherské Hradiště, které bez souhlasu zastupitelů zadalo veřejnou soutěž na úpravu znaku a loga města za 400 tisíc korun. Přes odpor opozice a veřejnosti dostal, na rozdíl od opozice, prostor pro rozhovor. Ten byl přitom velmi zavádějící a v řadě použitých argumentů i v rozporu se zákonem o obcích. Podobně se chovají i deníky vlastněné A.Babišem, které slouží jako PR pro politiky a představitele hnutí ANO 2011.
Nejde přitom pouze o jakousi novodobou propagandu, ale problémem je, že jsou předkládány zavádějící informace, které mají snížit aroganci moci. A to jak politiků, které média chrání, tak vlastníků těchto médií, kteří usilují kromě ekonomické moci i o moc politickou. Nezřídka se stává, že tito samí neváhají útočit i na veřejnoprávní televizi či rozhlas, pokud jim nejde na ruku a dovolí si mít kritický pohled na jednání těchto politických podnikatelů. Podle mého názoru schází v České republice regulátor mediálního trhu, který by tyto popsané problémy i trendy v moderní mediální politice usměrňoval. Ten problém je totiž v tom, že takto pojímaná média oklešťují demokracii a namísto demokracie skrytě budují prvky autoritářského režimu. A to je po dvaceti pěti letech od sametové revoluce opravdu velmi vážná věc.
