Evropské i české politiky překvapila nová geopolitická a zahraničně politická situace, kterou se sebou přinesl nový americký prezident a jeho administrativa. Nejenže nemá Evropa na stole nějaká konkrétní řešení na současné problémy, ať již v otázce nelegální migrace, ukončení války na Ukrajině, ztráty prestiže v zahraničí, snížení konkurenceschopnosti a poklesu evropské ekonomiky či nereálných a nebezpečných cílů Green dealu. Ona dokonce nemá ani sílu jakkoliv oponovat v těchto otázkách současnému americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi.
Namísto toho, aby Evropská unie začala spolupracovat s USA na ukončení války a zastavení diplomatických škod, způsobených ideologickými předsudky a nekompetentností, přijala politiku „vrtěti psem“. Mohu pochopit snahu „zamaskovat“ problémy, které současní evropští politici sami způsobili, problémy jinými, například důrazem na nutnost zbrojit a zbrojit, protože přiznat chyby se v politice nenosí. Přesto nemohu pochopit, že v případě Ukrajiny se jde stále hlavou proti zdi cestou vojenské pomoci či dokonce přijímáním rezolucí OSN, které jsou přímo v nesouladu se současnými záměry americké administrativy.
Snad nejvýrazněji se toto „vrtěti psem“ projevuje v České republice. Nejen politickými a veřejnými akcemi na podporu Ukrajiny, ale i ve vystoupení českých politiků a médií. Naposledy to bylo vystoupení pana premiéra, který jako hlavní cíl uvedl navýšení rozpočtu kapitoly 307 na 3% HDP v průběhu několika let. Přitom v loňském roce měly dosáhnout výdaje na zbrojení 2% HDP. Pokud si vezmeme současný stav AČR, pak je velmi tristní, protože doposud se spíše „nakupovalo“ než aby se zvyšovaly obranné schopnosti naší armády. Mimochodem o současných problémech s nenaplněností AČR i snovými úkoly hovořil veřejně NGŠ.
Do budoucna způsobí největší problémy zbytečně drahý nákup amerických letounů F-35, jejichž schopnosti naši letci nemohou nikdy využít. Kardinální otázkou je, proč předseda vlády hovoří o nutnosti zvýšit výdaje na obranu a posílit české a evropské zbrojaře, když zároveň kupujeme americkou techniku, kterou dostaneme za 10 let. Nikdo proto nemůže brát vážně tvrzení politiků, že zbrojíme proto, abychom zastavili současnou expanzi Ruska, jenž je největším nepřítelem. Těch 200 až 400 miliard korun souvisejících nákladů s nákupem F-35 bude scházet pro vybudování potřebných schopností, například PRO, PVO či těžkou brigádu pro obranu ČR.
Problém nejen evropské, ale především české zahraniční politiky je v tom, že doposud „kopírovala“ zahraniční politiku USA, ale dnes se americká zahraniční politika otočila o 180°. „Amerika First“ již nebude hledět na zájmy Evropy, ale toliko na zájmy americké. A to především v otázkách ekonomických a zahraničně politických. Chycení evropských politiků v nedbalkách ještě zvýšilo nerespektování Evropské unie nejen ve světě, ale i u našich dlouholetých partnerů. Jako by evropští lídři nevěděli, co si počít, protože zůstali mimo hru. Proto zřejmě volí variantu „truc podniku“ vůči záměrům USA. Poněkud přitom zapomínají, že bez vzájemné spolupráce se nejen oslabí transatlantická vazba, ale zároveň se zpomalí i tolik potřebná modernizace a inovace evropské ekonomiky novými technologiemi.
