Tehdy bylo základní chybou Miloše Zemana, že odmítl kandidovat, protože jeho podporovatelé z řad tehdejších poslanců v sociálně demokratickém klubu, kandidáta ČSSD nepodpořili. A tím zaseli sémě vzájemné nedůvěry uvnitř poslaneckého klubu. Ano, bylo po proběhlém vnitrostranickém referendu, které podpořilo za prezidenta Miloše Zemana, ale ten svým rozhodnutím tuto volbu zmařil. Pak 24.1. proběhla volba druhá, kde se utkali Václav Klaus, Miloš Zeman a Jaroslava Moserová. A tady Miloš Zeman neuspěl. A je otázkou, zda to byli opravdu sociální demokraté, kteří jej nepodpořili.

Teprve 28.2. se konala volba třetí, kde se mezi sebou utkali Václav Klaus a kandidát vládní koalice Jan Sokol. A teprve tehdy byl zvolen prezidentem nominant ODS. A je otázkou, čími hlasy a zda to nebyly hlasy bývalých podporovatelů současného prezidenta. Takže pokud se bude hodnotit vina či nevina aktérů tehdejší volby, ale i voleb v roce 2013 či v letošním roce, měli by si všichni sáhnout do svého svědomí a konečně si přiznat svůj podíl viny. Protože, pokud někdo hovoří o nějakém puči v roce 2003, pak zároveň by měl hovořit o puči v roce 2013. Tentokrát o tom mocenském v Lánech a na předsednictvu ČSSD.

Ano, těch problémů má sociální demokracie docela dost. Ale z mého pohledu se zejména odvíjejí od osobních ambicí některých členů, kteří neváhají vzít útokem pověst strany. A je zajímavé sledovat, že jsou to mnohdy titíž lidé z okruhu blízkých přátel Miloše Zemana.

Toto neustálé okopávání kotníků vedení sociální demokracie je cílené a dlouhodobé. Namísto prosazování politiky pro občany se politika některých sociálních demokratů točí kolem jejich zájmů. A lidé a voliči to nejen vycítili, ale také nám dali patřičně najevo, co si o této politice myslí. Tak jako odmítají nejrůznější mediální šarvátky v on line přenosu. Nejednota vždy oslabuje a oslabovat bude. O tom by kníže Svatopluk mohl dlouze povídat.