S růstem globalizace vznikají nové problémy či ty problémy staré se ještě více prohlubují. Řada nových politických stran či hnutí se snaží šířením strachu či dokonce nenávistí získat voliče jednoduchým řešením těchto velmi komplikovaných problémů. Ale jednoduchá řešení neexistují právě proto, že tyto problémy přesahují Českou republiku či dokonce Evropu. A že je obtížné, tato řešení hledat, svědčí volební výsledky i jiných levicových stran v EU.
V dobách, kdy se ekonomice a tím i lidem daří, to mají všechny levicově orientované strany těžké. Nehledě na skutečnost, že jejich reálné politické kroky jsou výrazně ovlivňovány ekonomickým liberalismem, volným trhem či mezinárodními korporacemi. Proto levice marně hledá cíl své současné politiky či dokonce nemá odvahu svůj program radikalizovat. A to je chyba, která se těmto politikům vrací jako bumerang v nízké důvěře veřejnosti.
Všichni víme, že nejen při hospodářském růstu, ale zejména v období ekonomické recese či finanční krize, narůstají rozdíly mezi těmi nejbohatšími, střední třídou a těmi nejchudšími. Prostě proto, že ta výrazná nejbohatší menšina využívá střední třídu k růstu svého bohatství. Prostě není spravedlivá distribuce příjmů a bohatství, které máme. A tím, jak se rozevírají nůžky v životní úrovni, roste i sociální napětí ve společnosti. Proto je třeba mít na paměti, že sociální problémy dneška i budoucnosti nevyřešíme dalším ekonomickým růstem.
Na růstu HDP totiž prozatím stojí všechny politiky současných levicových stran, které primárně hledají zdroje pro řešení problémů společnosti v růstu ekonomiky. Přitom růst ekonomik způsobuje negativní dopady na životní prostředí a tím i na život obyvatel. Má i velké sociální dopady, zejména z pohledu omezování sociálních jistot a evropského sociálního státu. Honba za růstem rozděluje společnost, vede k nestabilitě a k dalším hrozbám, které ohrožují demokracii.
Levicí přijatý koncept udržitelného rozvoje moc nepomáhá tyto problémy řešit či nově vzniklé hrozby eliminovat. Příkladem může být nemasná neslaná politika vůči migraci, kdy je evropská levice a nejen ona, v zajetí požadavků na příliv levné pracovní síly z třetích zemí. Přitom došlo k podcenění nelegální migrace a to umožnilo nástup nacionalismu a xenofobie. Ukazuje se, že cestou hledání nové levicové politiky je cesta snížení nerovnosti, a to zlepšením kvality života i přírody a výrazné omezení spotřeby zdrojů.
I pro ČSSD, tak jako pro mnohé levicové strany, je to návrat ke kořenům její politiky. Politiky, která bude prosazovat spravedlnost, solidaritu a soudržnost ve společnosti se zachováním demokratických principů a principů právního státu. A tento obrat politiky musí přijít co nejrychleji, aby se projevil rozdíl mezi politikou sociální demokracie a politikou ostatních stran, které se pouze spravedlivě tváří, ale pro zlepšení života většiny obyvatel české republiky toho zase tolik neudělaly. Nicméně současným populismem a nacionalismem přetáhly, a to nejen levicové voliče na svoji stranu.