Církevní restituce
Lubomír Pána, zakladatel vysoké školy a bývalý rektor VŠ: „Ohledně církevních restitucí nebylo dosaženo širokého společenského konsenzu již při jejich schvalování a čtyři pětiny našich občanů se současnou formou a objemem restitucí nesouhlasí. Církvím se vrací majetek, který nikdy nevlastnily a některé církve ani vlastnit nemohly, protože vznikly až po roce 1948, nebo dokonce až v nedávných letech. Zdanění církevních restitucí je jen malá náprava této loupeže národního majetku církvemi, kterou způsobili někteří naši prodejní politici z TOP 09, KDU-ČSL, ODS a dalších stran.“ Jak s odstupem času hodnotíte Vy tzv. církevní restituce?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
01.02.2019 7:16:13 - Ing. Antonín Seďa
V otázce církevních restitucí mám od samého počátku jasno a mohu souhlasit s panem Pánem. Ostatně, když si najdete má vystoupení na plénu poslanecké sněmovny k návrhu zákona o vyrovnání státu s církvemi, pak jasně poznáte můj dlouholetý názor. Problémem nebyl pouze samotný zákon, ale jak se ukázalo, výborná taktika tehdejší pravicové vládní koalice, která uzavřela jako vláda smlouvu. Když chtěla ČSSD zákon upravit, zejména s ohledem na výši finančních kompenzací, tak církve, zejména římsko katolická, odmítli smlouvu změnit. A bez této dohody nelze zákon změnit. Takže z právního hlediska zdanění církevních kompenzací je jedinou cestou, kterou podporuji. Obecně totiž platí, že na hrubý pytel existuje pouze hrubá záplata a pokud pravice v dané věci přetlačila opozici, pak je třeba jednat. Připomínám, že podobně se pravice zachovala při prosazení nesmyslného druhého pilíře v důchodové reformě. Přes všechno očekávám, že Senát zákon odmítne a nakonec bude rozhodovat Ústavní soud České republiky. Osobně však vidím na ne dohodě o církevních restitucích největší problém morální, kdy církve ztratily svoji společenskou autoritu, které se jí po roce 1989 dostalo. Prostě proto, že nedosažení společenského konsenzu opět rozdělila společnost a posílila odpor proti církevní "hamižnosti". Jinou otázkou je oddělení církevní moci od moci světské, kterou osobně podporuji. Tak jako podporuji snahy a činnost církví v oblastech sociálních , zdravotních či kulturních.
