L-159
Vážený pane poslanče,v devadesátých letech minulého století objednala AČR u Aera Vodochody 72 lehkých bitevníků L-159.Tato zakázka byla udělána v době, kdy Aero Vodochody vlastnila americká společnost. Cena zakázky byla přibližně 54 miliard korun (Jeden letoun cca 750 milionů Kč). Z mého pohledu šlo tehdy o zakázku, která měla zachránit Aero Vodochody, t.j. americké vlastníky, což se taky za peníze daňových poplatníků podařilo. Následně bylo do užívání AČR dáno pouze 24 L-159. Zbývajících 48 letounů bylo zakonzervováno a uloženo v prostorech Aero Vodochody. Za uložení a konzervaci platila AČR cca 5 mil. Kč měsíčně. V dnešní době se vedou jednání o prodeji zakonzervovaných letounů a to za cenu , která osciluje mezi 1 až 2 miliardami za 48 letounů.Původně stálo 48 letounů cca 36 miliard korun. Vzniklá ztráta (tzv. tunel)bude tedy činit cca 34 miliard korun. Kdo má tento tunel na svědomí? Bez jakýchkoliv problémů můžete i upřesnit mnou udávané údaje.
Čajka Vladimír
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
Hezký den, Vámi uvedený příklad ukazuje na nekoncepčnost nákupů a zejména to, že doposud nevíme, jakou armádu budujeme, jakou ji chceme a jakou ji potřebujeme. Dávám za pravdu, že nákup 72 letounů ALCA bylo spíše politické rozhodnutí, aby se zachránila firma se svými schopnostmi a aby se udržela zaměstnanost v regionu. Na druhou stranu je nutno objektivně říci, že v té době ještě nebylo rozhodnuto o plné profesionalizaci naší armády. Ta nastala až koncepcí z let 2002 a 2003. Podobně bychom mohli polemizovat s modernizací tanků T72M, nákupem Pandurů, letounů CASA apod. Základním problémem je totiž jasné politické a odborné zadání a poté dodržování dlouholetých plánů pro modernizace. Naše země je členskou zemí NATO a EU a kromě toho, že si musí plnit své závazky, tak také z jejího členství plyne povinnost investovat do své armády (článek 3 Washingtonské smlouvy). Co se týká Vašeho konkrétního dotazu, nevím zda to je či není tunel. Ale jistě je to nehospodárné a neefektivní nakládání se státními prostředky. Mimochodem stejně neefektivní je v řadě případů outsoursing služeb, prodej nepotřebného majetku a nemovitostí či privatizace částí VOP. Princip je vždy stejný. Navrhnout nepotřebnost či ekonomickou neprospěšnost a poté prodej. Například dnes se zjišťují prázdné sklady munice, výstroje i výzbroje, přitom ještě před nedávnem se tyto položky prodávaly do privátních rukou. A dnes se zřejmě za velké peníze daňových poplatníků budou opět nakupovat. Proto i z tohoto pohledu je současná vláda opatrná k rychlému navyšování rozpočtu kapitoly 307. Mohu Vás ubezpečit, že Výbor pro obranu postupně zvyšuje svoji kontrolní funkci vůči MO a AČR. Uvidíme, zda se tyto pozitivní kroky odrazí i ve zvyšování schopností naší armády a nebo se bude nadále postupovat v zaběhlých a málo efektivních procesech.
