Pravdivá informace a dezinformace, kritika a nenávistný projev
Na Světovém ekonomickém fóru v Davosu vystoupila předsedkyně EK Ursula von der Layen s prohlášením, že nejdůležitějším problémem pro příští dva roky není konflikt (asi ozbrojený) nebo klima. Jsou to dle ní dezinformace těsně následované polarizací společnosti (nenávistné projevy). V návaznosti na to parlament EU schválil nové nařízení (zákon), který tzv. "nenávistné projevy" prohlásil za trestný čin v celé EU. Kde Vy vidíte hranici mezi pravdivou informací a dezinformací a mezi kritikou a nenávistným projevem?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Zerav
Odpověď
28.01.2024 12:37:20 - Ing. Antonín Seďa
Děkuji za dotaz. Nejprve bych se chtěl vyjádřit k prioritám politiků, zejména politiků EU. Tím by mělo být úsilí o zachování míru v Evropě a ve světě. Protože zajištění bezpečnosti je nutnou podmínkou pro rozvoj jakékoliv společnosti a demokracie. A nyní k Vašemu dotazu. Pokud existuje demokratická společnost, pak má nástroje k tomu, aby se jednotlivec, vláda či celá společnost bránila dezinfromacím, které ohrožují svobodu a demokracii. Jenže v pojetí EK , EP i české vlády je pojem dezinfromace vedena jako jiný, než mainstreamový, chcete -li evropský či vládní názor. T.G.Masaryk jasně deklaroval, že demokracie je diskuse. A historie zřetelně ukázala, že jakékoliv omezování diskuse, to jest omezování názorů občanů, vede k autokracii, k omezování lidských práv a svobod. Mimochodem omezování práv a svobod, posilování nátlakových a korupčních jednání Evropské komise, vedlo k brexitu Velké Británie. Vede k posilování nacionalistických a fašizujících tendensí ve společnosti a posilování nacionálně orientovaných politických stran. Otázkou je, kdože tedy bude určovat, kdy se jedná o dezinfromace či o pravdivé informace? Kdože bude trestat a jakým způsobem porušení trestního práva, jehož součástí EK navrhuje v zákoně? Co to je nenávistný projev a co programové priority jednotlivých politiků? To jsou relevantní otázky, které nejen mne trápí. Pravda je jen jedna , ale lží může být mnoho. Historie a budoucnost ukáže, co je pravda a co je lež. Kdo lže, porušuje nejen morálku, ale i zákon. Proto je důležité, aby nezávislé orgány, zejména soudy určily, co jest pravda a co je lež. Podokně je tomu i v případě dezinformací a informací. Dnes naštěstí existuje monožství možností, jak infromace získat či si je ověřit. Pokud ovšem vláda či politici stanoví, že některé infromace nelze ve veřejném prostředí šířit, protože ohrožují demokratický vývoj a dokonce hovoří o trestném činu, pak je otázkou, zda tohle není již za hranicí svobody vyjadřování. Nenávistný projev je opravdu něco jiného než příprava k trestnému činu či jeho spíchání. A tato hranice může být velmi často zneužita v politickém boji. Tohle jsme si přece již zažili před listopadem 1989. A k tomu bych se velmi nerad jakkoliv navracel.
