Já byla trochu nervózní a když jsem nervózní, jsem slovy jejich generace “too much”. Snažila jsem se ukázat, co je na tý práci fajn: lidi. Mám celoživotní štěstí na šéfy, kolegy i spolupracovníky, mám prostor na to, abych se realizovala a svobodu.
Zažily taky to věčný lítání sem a tam, skákání z tématu na téma, nesoustředěnost, která mě provází, ztrátu kartičky, nepříjemné chvíle s křikem, frontu v bufetu a věčné vyrovnávání se s tím, že nevíme. Nevíme, jestli se nezmění program, myslíme si, že skončíme před druhou, že k té volbě Rady ČT dojde…
Daly mi zpětnou vazbu. A dost energie zabývat se tím, co pálí je. Mám pocit, že je to nejistota a strach, že nebudou žít ve společnosti, která je fér, která se stará o svět kolem sebe a o budoucnost.
Nedivím se jim a chtěla bych, aby se ten strach aspoň trochu zmenšil. Mladých politiků je možná málo, ale těch, kteří jim naslouchají, málo není.
Díky za fajn den, za zastavení se při svém náročném programu díky i Vítu Rakušanovi. A speciálně děkuju své asistentce Adri, která mi vytváří skvělé pracovní zázemí.