Podívejme se na to, jak se vyvíjí vztah našeho pana prezidenta k Ukrajině a dění na ní.

 Byl to přece Miloš Zeman, kdo tak dlouho a tvrdošíjně obhajoval pozvání ukrajinského exprezidenta Viktora Janukovyče do Prahy navzdory protestům značné části společnosti. Nyní otočil na obrtlíku a dokonce vyzývá k přijetí ostrých sankcí a k vojenské přítomnosti NATO na Ukrajině, pokud by Rusko dále expandovalo směrem na západ. Dokonce by snad nebyl ani proti preventivní akci (i tak se dá vykládat jeho vystoupení u příležitosti deseti let ČR v EU). Paradoxně ale zase nahrává Putinovi ve věci federalizace Ukrajiny, která by byla faktickou likvidací a destrukcí tohoto samostatného státu, který by si Rusko kousek po kousku přivlastňovalo. Přitom toto řešení dokonce odmítá i jinak velmi prorusky orientovaný běloruský prezident.

Tak si tak říkám, jestli všechny tyto nápady jsou z hlavy pana prezidenta, či jeho našeptávačů. A co je pro nás více rizikové. V Česku jsem se narodil a také tu (asi) zemřu. Děti ale vedu k tomu, aby přemýšleli i o jiné zemi, kde se prezidenti, premiéři a ministři chovají více předvídatelně, kde se dá hovořit bez trpkosti o existenci právního státu, kde si nejdou všichni po krku a nezávidí si, kde se neskáče z extrému do extrému podle toho, jak se to zrovna hodí.

Miroslav Krejča

14. dubna 2014