Byť jsem jen člen-náhradník české delegace do Výboru regionů - poradního orgánu Evropské unie, dovolím si z této pozice své hodnocení situace z pohledu dlouholetého komunálního politika.
Bylo by možné napsat mnohé, ale budu se držet jen několika věcných argumentů, nikoliv pocitů.
Stav, kdy nelegální překročení hranic EU je hodnoceno jen z hlediska
humanitárního, nepovažuji za správný. Zoufalí lidé z ohnisek válečných
konfliktů i nelegální návštěvníci, kteří přicestovali jen s vidinou
lepšího života, jsou nyní různě rozptýlení v rámci jejich cílových
destinací v Evropě nebo se tam momentálně snaží různě úspěšnými, často
tragickými a lidsky nedůstojnými způsoby dostat.
Je samozřejmě nutné těmto lidem pomoci, ale v rámci i jiných povinností,
které politikům i úřadům plynou vůči obyvatelům členských zemí EU. Jako
vše ostatní v našem každodenním životě, tak i nelegální migrace musí
být řešena v kontextu, v souvislostech, věcně, neidealisticky, bez
falešné naděje.
Třeba podporou dočasného, byť možná mnohaletého,
bezpečného přežívaní v zemi (nebo její blízkosti) konfliktu v
odpovídajících utečeneckých táborech. Záměrně píši přežívání, protože to
tak skutečně je, ale se zdravotní péčí, podporou nevládních organizací v
oblasti sociální, třeba školské výuky pro děti, hygienické atd. a
zajištěním bezpečnosti a nákladů na tuto nezbytnou péči od nás, od
Evropské unie.
Nevidím a nečetl jsem nikde, jak plánují odpovědní představitelé EU a
členských států v horizontu měsíců, let, co bude ve městech a obcích
Evropy s lidmi bez identity, bez znalosti jejich historie, kde budou
standardně bydlet, pracovat.
Vědí úřady, kolik lidí má vůbec nějaké
vzdělání, jaké pracovní návyky a zkušenosti uplatnitelné v Evropě? Co
budou dělat lidé, kteří se nikde neuplatní?
Jak chtějí naučit děti
efektivně a reálně jazyku a kultuře v zemi, ve které by měly úspěšně
studovat, dospívat v Evropany, nikoliv pouze v lidi žijící v Evropě?
Jak a kam budou repatriovat lidi, kteří nemají co ztratit v případě, že nezískají možnost legálně dále žít v členské zemi EU? Myslí si, že takoví lidé beze slov a odporu poslechnou?
Jak chtějí funkčně -
vyváženě podporovat integraci ve společnosti, kde musí většina občanů
bez ohledu na své vzezření a svou víru tvrdě v konkurenci druhých a
vzrůstajícího technologického pokroku zápasit o každé euro, o své bytí i
budoucnost svých dětí?
Jak chtějí skutečně integrovat lidi do
společnosti, když o ně v realitě všedního dne společnost z různých
důvodů velmi často dlouhodobě nestojí? Tito lidé tak jako my mají svůj
dosavadní život, svůj jazyk, své hodnoty, své vzorce jednání navyklé z
původních zemí, kde je realita společenského soužití často velmi odlišná
od našeho evropského pojetí, od pojetí občanské společnosti, právního
státu a klidného řešení každodenních problémů.
Mluvím o statisících
lidech, kteří ilegálně, bez víz, bez prověřování jejich minulosti přišli
do Evropy. Mluvím o reálných problémech, které jsou a budou bez ohledu
na pocity každého z nás. Jsou totiž přirozeně zákonité.
Tato nesystémovost, zacílení jen na humanitární aspekt bez souvislostí,
vytváří problémy ve společnosti, které by v případě komplexního pohledu
na problematiku nevznikly nebo nebyly tak intenzivní, vytváří pocity
různě silně oprávněné nespravedlnosti a ve své podstatě rozbíjí pracně
budovanou občanskou společnost.
Škodí všem občanům bez rozdílu pleti, vyznání, kteří v Evropě již žijí,
protože se začnou mezi sebou opět vnímat mnohem více podle pleti,
vyznání, nikoliv podle svého občanského jednání. Začíná se paušalizovat,
zjednodušovat a mám z toho trendu velké obavy.
Pokud nebudou přiměřeně a vyváženě ve všech aspektech ilegální imigrace konat demokratičtí politikové, vůbec není nemožné, že nás nahradí mnohem vyhraněnější a radikální vůdci. Nedávná historie to pamatuje ( 70. výročí ukončení druhé světové války) a bylo to velmi bolestné poznání nejen pro Evropany.
Článek jsme uveřejnil již 4.9. zde: http://www.proprachatice.cz/postrehy-zastupitelu/mistostarosta-robert-zeman/