Nicméně, pokud jde o střednědobou a dlouhodobou koncepci vzdělávání a systémového zajištění odborně-personálního vybavení naší profesionální armády, pak optimální cestou není otevírání vojenských tříd pro nevelký, omezený počet studentů, ale je jím návrat k plnohodnotnému střednímu vojenskému vzdělávání. Tedy plnohodnotnému nejen pokud jde o standardní středoškolské (maturitní) odborné znalosti, ale také, a to významně, o vztah a výchovu k vojenskému povolání jako celoživotnímu poslání se vším, co taková příprava pro vojenské středoškoláky - budoucí vojenské profesionály znamená. Nadstandardní fyzická zdatnost, psychická odolnost, základní vojenské dovednosti včetně schopnosti odpovědně velet menší či větší skupině podřízených a rozhodovat se ve složitých (mezních) situacích atp.  Tento způsob vzdělávání také musí nezbytně navazovat a být v souladu s nutnou změnou pojetí povolání – poslání – vojáka profesionála. Dlouhodobě kritizuji pro mne jistým způsobem devalvující způsob pojetí tohoto poslání, kdy jsme z vojáka bojovníka udělali sice profesionála, nicméně reálně již jen jakéhosi zaměstnance ozbrojených sil, který má placené přesčasové hodiny a je limitován dalšími parametry, které z vojenstvím (obranou země) nemají příliš mnoho společného. Voják mající chránit vlast, není, nemůže být zaměstnanec, od vojáka jako občané očekáváme plnění zcela jiných, než standardních pracovních povinnosti – obrana vlasti je činnosti na 24 hodin denně, 365 dní v roce. Výkon a kariéra vojenské profese nemůže být definována/omezena na 4-letý „kontrakt“. Být vojákem by mělo být opět celoživotním posláním a příslušná legislativa by se v tomto směru měla velmi výrazně změnit ve prospěch tohoto poslání (nikoliv povolání).

Skutečné střední vojenské školství je podle mého názoru jediný, skutečně nejjistější způsob, jak pro potřeby armády zajistit kontinuální doplňování personálního stavu o potřebným způsobem špičkově a cílevědomě připravené střední vojenské kádry s předpokladem, že právě tito vojenští středoškoláci budou v případě zájmu pokračovat dalším studiem na vojenské akademii. V tomto smyslu bych se vůbec nebál hovořit o zájmových počtech stovek mladých lidí – vojenských středoškoláků ročně. Osobně jsem přesvědčen, že aktuálně definované rekrutační ambice (ať už pro AČR či Aktivní zálohu) jsou naddimenzované a vychází z ne zcela objektivního posouzení skutečných reálných možností českého trhu práce a že místo jejich naplnění za každou cenu – mám tím na mysli za cenu snižování vstupních nároků na nové vojáky, bude dlouhodobě mnohem efektivnější se věnovat skutečně kvalitnímu výcviku a udržovací připravenosti každého již stávajícího vojáka (obdobně totéž i platí i u PČR).

A když už jsem se rozepsal - jsem přesvědčen, že České republice jednoznačně chybí ucelené, v jednom místě soustředěné, moderní střední maturitní vzdělávání zahrnující celou oblast branné a bezpečnostní problematiky (včetně problematik obrany a bezpečnosti v kybernetickém prostoru) a to pro všechny mladé lidi, kteří by pak mohli pracovat jak ve složkách IZS, u AČR, u Celní správy, u Vězeňské služby, tak i ve státní správě, v bezpečnostních odborech krajských a městských úřadů, u soukromých bezpečnostních služeb, ve zpravodajských a diplomatických službách, u „modrých“ přileb, Frontexu apod. Kteří by byli schopni realizovat opatření v oblasti zcela zanedbané Civilní obrany a mohli se odborně se podílet i na výuce povinné školní branné výchovy - atp. Taková vzdělávací instituce by mohla část studijních míst komerčně nabídnout i zahraničním uchazečům (institucím). Jsem přesvědčen i o tom, že tento systémový přístup by umožnil za velmi rozumných a efektivně vynaložených finančních prostředků soustředit ty v oboru nejlepší pedagogy, odborníky, specialisty a potřebnou techniku – i to by mohl být náš konkrétní vklad ke kolektivní obraně a bezpečnosti jak EU tak i NATO.

Mimochodem – vyspělé státy vědí a také se podle toho zařídili, že kostru funkční státní správy tvoří především ti, kdo v uniformách vlasti skutečně sloužili. Měli bychom se poučit a lidem, kteří se zasloužili o obranu a bezpečnost země, nás občanů, bychom měli přednostně umožnit, aby se stali nosnou konstrukcí toho, čemu říkáme stát.

Kdo se ke mně přidá? J