V diskusi byla panem kolegou Plíškem přede mnou vyslovena obhajoba EU a to, že v přijeti Evropské směrnice o zbraních musíme spařovat jistou symboliku. Já osobně vnímám naopak určitou symboliku v tom, že EU neustále a opakovaně vytváří tlak na tzv. „kvóty“. Nyní přichází s „Evropskou směrnici o zbraních“ a dalšími obdobně „smysluplnými“ nápady – to je zcela jasná symbolika toho, jakým způsobem jsou v prostředí EU vnímány a respektovány malé státy jako ČR, jak jsou váženy naše zkušenosti a názory i pokud jde o společnou obranu a bezpečnost. Takže pokud jde o symboliku, tak si jsem přesvědčen, že i ČR má právo vyjádřit stejnou symboliku adresovanou do Evropského parlamentu.

Při posuzování celé této problematiky pokládám za nutné připomenout, že 743 milionů občanů EU volí do EP 766 poslanců. Do jaké míry tito reprezentanti svých národních zemí prosazují v těchto dnech potřeby svých voličů, nechci hodnotiti, v každém případě jejich hlasování je pro mne osobně signálem, že v EP nezní náš hlas dostatečně silně. A pokud tato směrnice prošla tak, jak prošla, pak se obávám, že v Evropském parlamentu a v Evropské komisi je skutečně velice malé povědomí, odborné povědomí, o tom, co je to obrana a bezpečnost. Skutečně mi hlava nebere, proč Evropský parlament vůbec nevzal v úvahu existenci naší funkční legislativy, týkající se zbraní a střeliva, která je jedna z nejlepších na světě a zároveň, jako doklad, že v ČR asi víme co je potřeba, ČR je v pořadí bezpečnosti hodnocena na 6 místě v pomyslném globálním hodnocení!

Pokud tedy EU jde skutečně o účinný boj proti terorismu, pak plíživé odzbrojování vlastního obyvatelstva je v přímém rozporu s touto pouze verbálně pronášenou ambicí. Terorista s největší pravděpodobností nikdy nepoužije legálně držené zbraně. Bude používat zbraně, které jsou pašované z ukrajinských skladů, z Libye apod.

Tak, jak se v diskusi někteří kolegové přiznali k tomu, že jsou ve střetu zájmů, mohu konstatovat, že já ve střetu zájmů nejsem. Zbraní jsem si ve své profesní minulosti užil až, až. Nicméně zcela bezvýhradně uznávám právo každého občana na svou obranu a obranu svého majetku. Na to, aby mohl bránit své blízké, své přátele, svou vlast.

Zároveň jsem konstatoval, že mne mrzí, že návrh zákona, nebyl před jeho předložením dostatečně projednán s námi jako poslanci. Minimálně tedy na výboru pro obranu a pro bezpečnost, pak bychom se možná nyní vyhnuli i některých zbytečným, neodborným dotazům a diskusím.

Byl bych velmi nerad, pokud by se celá, bezpochyby velmi politicky i věcně citlivá problematika měla, jak je zvykem v našich luzích a hájích, stát více než čím jiným bojem o politické body na úkor věcnosti, než skutečným řešením obrany a bezpečnosti našich občanů v celé její komplexnosti. Pokud bychom k tomu měli přistupovat z tohoto hlediska, pak by se celé toto úsilí, které jako zákonodárci vynakládáme a vynakládat budeme, stane opět nevěrohodným a budeme věc velmi složitě obhajovat.

Za mne – tím co je podstatné, je naše bezpečnost, bezpečnost občanů ČR, a to jak v době míru, tak i v době krizových situací nebo jiného ohrožení, politikaření musí jít stranou.

Vzhledem k tomu, že jde o změnu ústavního zákona, tedy o jeden z nejzávažnějších zásahů nás zákonodárců do právního systému ČR, náš poslanecký klub a příslušní resortní ministři vyjádřili, a to musím zdůraznit, oprávněné pochyby o smysluplnosti a účelnosti změny, tak jak byla původně navržena ministrem Chovancem a nyní tedy i cestou poslanecké iniciativy. Tento postoj je zcela legitimní a koresponduje s přirozeným pocitem odpovědnosti našich poslanců a ministrů k věcem navýsost se dotýkajícím bezpečnosti země.

Je nutné otevřeně přiznat, že uvedená legislativní iniciativa je, a to je evidentně zřejmé, reakcí na bohužel velmi nešťastný a dle mého osobního názoru i nekompetentní návrh Evropské komise a hlasování většiny poslanců v Evropském parlamentu. V této souvislosti si dovolím poznamenat, že si velmi vážím práce našich evropských poslanců, tedy myslím poslanců EP za Hnutí ANO, zejména paní europoslankyně Dity Charanzové, která odvedla na úpravě směrnice do její aktuální podoby, alespoň do té její současné aktuální podoby, opravdu výrazný kus práce.

Znovu a otevřeně prohlašuji, že pokládám, a nejen já, navrženou ústavní změnu za zbytečnou, ale tím zároveň nyní říkám, že vzhledem k její (bez)významnosti nakonec nemám ambici bránit jejímu projednání ve druhém čtení a jejímu dalšímu schválení. Jednoznačně prohlašuji, že tato novela není v žádném případě samospasitelná a pokud by mělo zůstat jen u této ambice, pak by nešlo o nic více, než o populistickou reakci na vzbouřené, nicméně zcela pochopitelné emoce občanů ČR, legálních držitelů zbraní. Pokud urychleně neučiníme a nezrealizujeme celou řadu dalších, stejně nebo svým dopadem i významnějších legislativních a exekutivních kroků, nic pozitivního se v tomto smyslu v konečném efektu nestane.

Co myslím těmi legislativními a exekutivními kroky (a opakuji to po xté):

-          zavedení Branné přípravy jako povinného předmětu do škol. Bohužel musím konstatovat, že ani po dvou a půl letech jsem se ve sněmovně nesetkal s jakoukoliv podporou a pokud mám být upřímný, řada poslanců reagovala negativně až urážlivě.

-          obnovení Svazu brannosti je dalším krokem, ke kterému bychom měli přistoupit. To je to, o čem hovořil i pan ministr obrany. V této chvíli je zpracován legislativní návrh na řešení tzv. branných spolků a všech dalších občanských aktivit souvisejících s branností a bezpečností.

-          diskutujeme i možnost zřídit Teritoriální domobranu, přirozeně nahrazující doposud živelně vznikající domobrany, se kterými zásadně nesouhlasím. V tomto smyslu bedlivě zkoumám, jak k řešení této problematiky přistupuje např. Polsko, Finsko, Pobaltské státy, USA (národní garda) a samozřejmě velmi, velmi podrobně zkoumáme poznatky a zkušenosti státu Izrael.

-          pokud jde o ten zmíněný výcvik - znovu vás kolegové informuji, že máme k dispozici studii proveditelnosti k projektu Integrovaného výcvikového střediska ve Vyškově. Do této chvíle opět se pro jeho realizaci mimo práce odborné skupiny, kterou jsem měl tu čest iniciovat a řídit, neudělalo vůbec nic. Důvodem je evidentní resortismus, obava o části rozpočtových kapitol toho kterého resortu.

-          významná bude i deklarovaná ambice Ministerstva vnitra o předložení nové legislativní normy o zbraních a střelivu, která bude nově upravovat získání zbrojního pasu a držení zbraní tak, aby napravovala to, co Evropská směrnice poškozuje.

Stejně tak budu věnovat ještě větší pozornost nikoliv nárokům na pouhé zvyšování početního stavu bezpečnostních sborů, ale především efektivitě jeho výcviku a vybavení bezpečnostních sborů, snížení administrativy a přesunu řady úředníků v uniformách zpět na ulice.

Stejně tak se budu věnovat zákonné normě ošetřující činnost soukromých bezpečnostních služeb v rámci oné komplexní sebeobranné schopnosti země čelit krizovým situacím.

Další problém jsou střelnice, způsob výcviku držitelů zbraní, kde osobně mám ten poznatek, že mnoho držitelů zbraní jsou sice „držiteli“ zbraní, splnili velmi náročné zkoušky, občas i chodí na střelnice, ale jejich schopnosti a dovednosti použit zbraň v případě skutečných krizových situací může být problematické, protože jejich civilní výcvik tímto způsobem neprobíhá. Střelnice ubývají a měli bychom udělat maximum pro to, abychom střelnice zachovali. Eventuálně se zřídily střelnice nové.

Nemohu při svém posuzování celé problematiky a rozhodování nebrat v úvahu i současnou bezpečnostní situaci, důsledky neřízeného migračního pohybu osob v Evropě, nechráněnou hranici Schengenského prostoru, zvyšující se intenzitu teroristických útoků v Evropě. Bohužel je zcela evidentní, že ani budoucí odhad vývoje bezpečnosti jak v globálním, tak i v evropském měřítku, pokud se podívám na to, jakým způsobem je vybaven Frontex není nijak optimistický.

Pokud si tedy, díky nekompetenci EP a EK, musím nyní na domácí politické scéně vybrat mezi třemi ne zcela dobrými rozhodnutími - tedy mezi akceptováním Evropské směrnice o zbraních bez dalších popatření, mezi zamítnutím návrhy novely ústavního zákona do druhého čtení, nebo mezi souhlasným hlasováním pro posun novely do druhého čtení, pak jsem se rozhodl podpořit navrženou změnu ústavní ústavního zákona a doporučuji našemu poslaneckému klubu Hnutí ANO2011 souhlasit s navrženou změnou. Děkuji za pozornost.

Projednání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb. (prvé čtení v PSP ČR) dne 12. 4. 201

V diskusi byla panem kolegou Plíškem přede mnou vyslovena obhajoba EU a to, že v přijeti Evropské směrnice o zbraních musíme spařovat jistou symboliku. Já osobně vnímám naopak určitou symboliku v tom, že EU neustále a opakovaně vytváří tlak na tzv. „kvóty“. Nyní přichází s „Evropskou směrnici o zbraních“ a dalšími obdobně „smysluplnými“ nápady – to je zcela jasná symbolika toho, jakým způsobem jsou v prostředí EU vnímány a respektovány malé státy jako ČR, jak jsou váženy naše zkušenosti a názory i pokud jde o společnou obranu a bezpečnost. Takže pokud jde o symboliku, tak si jsem přesvědčen, že i ČR má právo vyjádřit stejnou symboliku adresovanou do Evropského parlamentu.

Při posuzování celé této problematiky pokládám za nutné připomenout, že 743 milionů občanů EU volí do EP 766 poslanců. Do jaké míry tito reprezentanti svých národních zemí prosazují v těchto dnech potřeby svých voličů, nechci hodnotiti, v každém případě jejich hlasování je pro mne osobně signálem, že v EP nezní náš hlas dostatečně silně. A pokud tato směrnice prošla tak, jak prošla, pak se obávám, že v Evropském parlamentu a v Evropské komisi je skutečně velice malé povědomí, odborné povědomí, o tom, co je to obrana a bezpečnost. Skutečně mi hlava nebere, proč Evropský parlament vůbec nevzal v úvahu existenci naší funkční legislativy, týkající se zbraní a střeliva, která je jedna z nejlepších na světě a zároveň, jako doklad, že v ČR asi víme co je potřeba, ČR je v pořadí bezpečnosti hodnocena na 6 místě v pomyslném globálním hodnocení!

Pokud tedy EU jde skutečně o účinný boj proti terorismu, pak plíživé odzbrojování vlastního obyvatelstva je v přímém rozporu s touto pouze verbálně pronášenou ambicí. Terorista s největší pravděpodobností nikdy nepoužije legálně držené zbraně. Bude používat zbraně, které jsou pašované z ukrajinských skladů, z Libye apod.

Tak, jak se v diskusi někteří kolegové přiznali k tomu, že jsou ve střetu zájmů, mohu konstatovat, že já ve střetu zájmů nejsem. Zbraní jsem si ve své profesní minulosti užil až, až. Nicméně zcela bezvýhradně uznávám právo každého občana na svou obranu a obranu svého majetku. Na to, aby mohl bránit své blízké, své přátele, svou vlast.

Zároveň jsem konstatoval, že mne mrzí, že návrh zákona, nebyl před jeho předložením dostatečně projednán s námi jako poslanci. Minimálně tedy na výboru pro obranu a pro bezpečnost, pak bychom se možná nyní vyhnuli i některých zbytečným, neodborným dotazům a diskusím.

Byl bych velmi nerad, pokud by se celá, bezpochyby velmi politicky i věcně citlivá problematika měla, jak je zvykem v našich luzích a hájích, stát více než čím jiným bojem o politické body na úkor věcnosti, než skutečným řešením obrany a bezpečnosti našich občanů v celé její komplexnosti. Pokud bychom k tomu měli přistupovat z tohoto hlediska, pak by se celé toto úsilí, které jako zákonodárci vynakládáme a vynakládat budeme, stane opět nevěrohodným a budeme věc velmi složitě obhajovat.

Za mne – tím co je podstatné, je naše bezpečnost, bezpečnost občanů ČR, a to jak v době míru, tak i v době krizových situací nebo jiného ohrožení, politikaření musí jít stranou.

Vzhledem k tomu, že jde o změnu ústavního zákona, tedy o jeden z nejzávažnějších zásahů nás zákonodárců do právního systému ČR, náš poslanecký klub a příslušní resortní ministři vyjádřili, a to musím zdůraznit, oprávněné pochyby o smysluplnosti a účelnosti změny, tak jak byla původně navržena ministrem Chovancem a nyní tedy i cestou poslanecké iniciativy. Tento postoj je zcela legitimní a koresponduje s přirozeným pocitem odpovědnosti našich poslanců a ministrů k věcem navýsost se dotýkajícím bezpečnosti země.

Je nutné otevřeně přiznat, že uvedená legislativní iniciativa je, a to je evidentně zřejmé, reakcí na bohužel velmi nešťastný a dle mého osobního názoru i nekompetentní návrh Evropské komise a hlasování většiny poslanců v Evropském parlamentu. V této souvislosti si dovolím poznamenat, že si velmi vážím práce našich evropských poslanců, tedy myslím poslanců EP za Hnutí ANO, zejména paní europoslankyně Dity Charanzové, která odvedla na úpravě směrnice do její aktuální podoby, alespoň do té její současné aktuální podoby, opravdu výrazný kus práce.

Znovu a otevřeně prohlašuji, že pokládám, a nejen já, navrženou ústavní změnu za zbytečnou, ale tím zároveň nyní říkám, že vzhledem k její (bez)významnosti nakonec nemám ambici bránit jejímu projednání ve druhém čtení a jejímu dalšímu schválení. Jednoznačně prohlašuji, že tato novela není v žádném případě samospasitelná a pokud by mělo zůstat jen u této ambice, pak by nešlo o nic více, než o populistickou reakci na vzbouřené, nicméně zcela pochopitelné emoce občanů ČR, legálních držitelů zbraní. Pokud urychleně neučiníme a nezrealizujeme celou řadu dalších, stejně nebo svým dopadem i významnějších legislativních a exekutivních kroků, nic pozitivního se v tomto smyslu v konečném efektu nestane.

Co myslím těmi legislativními a exekutivními kroky (a opakuji to po xté):

-          zavedení Branné přípravy jako povinného předmětu do škol. Bohužel musím konstatovat, že ani po dvou a půl letech jsem se ve sněmovně nesetkal s jakoukoliv podporou a pokud mám být upřímný, řada poslanců reagovala negativně až urážlivě.

-          obnovení Svazu brannosti je dalším krokem, ke kterému bychom měli přistoupit. To je to, o čem hovořil i pan ministr obrany. V této chvíli je zpracován legislativní návrh na řešení tzv. branných spolků a všech dalších občanských aktivit souvisejících s branností a bezpečností.

-          diskutujeme i možnost zřídit Teritoriální domobranu, přirozeně nahrazující doposud živelně vznikající domobrany, se kterými zásadně nesouhlasím. V tomto smyslu bedlivě zkoumám, jak k řešení této problematiky přistupuje např. Polsko, Finsko, Pobaltské státy, USA (národní garda) a samozřejmě velmi, velmi podrobně zkoumáme poznatky a zkušenosti státu Izrael.

-          pokud jde o ten zmíněný výcvik - znovu vás kolegové informuji, že máme k dispozici studii proveditelnosti k projektu Integrovaného výcvikového střediska ve Vyškově. Do této chvíle opět se pro jeho realizaci mimo práce odborné skupiny, kterou jsem měl tu čest iniciovat a řídit, neudělalo vůbec nic. Důvodem je evidentní resortismus, obava o části rozpočtových kapitol toho kterého resortu.

-          významná bude i deklarovaná ambice Ministerstva vnitra o předložení nové legislativní normy o zbraních a střelivu, která bude nově upravovat získání zbrojního pasu a držení zbraní tak, aby napravovala to, co Evropská směrnice poškozuje.

Stejně tak budu věnovat ještě větší pozornost nikoliv nárokům na pouhé zvyšování početního stavu bezpečnostních sborů, ale především efektivitě jeho výcviku a vybavení bezpečnostních sborů, snížení administrativy a přesunu řady úředníků v uniformách zpět na ulice.

Stejně tak se budu věnovat zákonné normě ošetřující činnost soukromých bezpečnostních služeb v rámci oné komplexní sebeobranné schopnosti země čelit krizovým situacím.

Další problém jsou střelnice, způsob výcviku držitelů zbraní, kde osobně mám ten poznatek, že mnoho držitelů zbraní jsou sice „držiteli“ zbraní, splnili velmi náročné zkoušky, občas i chodí na střelnice, ale jejich schopnosti a dovednosti použit zbraň v případě skutečných krizových situací může být problematické, protože jejich civilní výcvik tímto způsobem neprobíhá. Střelnice ubývají a měli bychom udělat maximum pro to, abychom střelnice zachovali. Eventuálně se zřídily střelnice nové.

Nemohu při svém posuzování celé problematiky a rozhodování nebrat v úvahu i současnou bezpečnostní situaci, důsledky neřízeného migračního pohybu osob v Evropě, nechráněnou hranici Schengenského prostoru, zvyšující se intenzitu teroristických útoků v Evropě. Bohužel je zcela evidentní, že ani budoucí odhad vývoje bezpečnosti jak v globálním, tak i v evropském měřítku, pokud se podívám na to, jakým způsobem je vybaven Frontex není nijak optimistický.

Pokud si tedy, díky nekompetenci EP a EK, musím nyní na domácí politické scéně vybrat mezi třemi ne zcela dobrými rozhodnutími - tedy mezi akceptováním Evropské směrnice o zbraních bez dalších popatření, mezi zamítnutím návrhy novely ústavního zákona do druhého čtení, nebo mezi souhlasným hlasováním pro posun novely do druhého čtení, pak 

 Děkuji za pozornost.