Je plně v kompetenci předsedy komise určit, kdy se komise sejde, a navrhnout čím se bude zabývat a koho na své jednání pozve či nepozve. Pokud by vůbec kdy komise uvažovala o návrhu pozvat v tomto kontextu jinou osobu, než osoby, které mají přímou souvislost s kompetencemi Vojenského zpravodajství, pak by pak bylo zcela logické přizvat pouze přímého nadřízeného ředitele Vojenského zpravodajství, tedy ministra obrany, nikoliv ministra vnitra. V tomto smyslu tedy není přítomnost ministra vnitra podmínkou nutnou.

A jen pro úplnost – v žádném případě nelze tuto stálou komisi považovat za obdobu vyšetřovací komise. 

Pokud se ministr vnitra rozhodne své podezření na možné zneužití Vojenského zpravodajství k neoprávněnému sledování jeho osoby řešit prostřednictvím médií (?!), na což má zcela jistě, ostatně jako kterýkoliv občan, právo (nicméně to dává jistý obrázek o kompetentnosti ve vztahu se základními parametry bezpečnostní problematiky) a zcela vědomě nevyužije možnosti (mimo jiné) oslovit naší kontrolní parlamentní komisi, pak musí počítat s tím, že jím definovaná podezření (obvinění) – mediální výstupy budou tím, s čím bude komise pracovat, nic jiného k dispozici nemáme. V tomto kontextu je s podivem, že jsem do dnešního dne, přes jeho vyžádání, neobdržel od pana Chovance jakýkoliv písemný podklad o jeho podezřeních (obviněních). Celý tento do jisté míry svérázný postup zvolil pan Chovanec vědomě a s rozvahou. K tomuto závěru mne vede skutečnost, že ačkoliv měl informace o aktivitě příslušníka vojenského zpravodajství k dispozici ihned, tedy bezprostředně po zjištění jeho aktivit (což sám potvrdil), a tyto informace měl k dispozici více než týden a teprve nyní s nimi seznámil média. Přirozeně se nabízí otázka, proč pan ministr Chovanec zcela ignoroval přirozený, logický a věcně správný postup a své mediální výstupy navíc zvolil těsně před sjezdem ČSSD. Náhoda?

Neodpustím si připomenout, že mnoho „náhod“ se odehrálo i v případě reorganizace ÚOOZ.

Jako předseda Stálé komise pro kontrolu Vojenského zpravodajství musím jak v zájmu občana a ministra pana Chovance, tak i v oprávněném zájmu veřejnosti, neprodleně reagovat na jím opakovaně mediálně interpretovaná podezření vůči jedné ze zpravodajských služeb, požívající značné důvěry nejen v ČR, ale i v mezinárodním zpravodajském prostředí.  Opakované mediální vyjádření pana Chovance ve čtvrtek 9. 3. 2017 považuji za natolik znepokojivé a závažné, že jsem se v souladu se svou kompetencí a odpovědností vůči PSP ČR a veřejnosti rozhodl, bez zbytečných průtahů, svolat mimořádné zasedání Vyšetřovací komise pro kontrolu činnosti Vojenského zpravodajství na dnes odpoledne.

Pan ministr vnitra, který mne velmi důrazně upozornil, že je jako člen vlády odpovědný za vnitřní bezpečnost ČR, jistě chápe, že v žádném případě nemohu, jako poslanec zplnomocněný poslaneckou sněmovnou k tomu, abych jí odpovídal za kontrolu Vojenského zpravodajství, riskovat, že jím vznesená podezření jsou oprávněná a mohla by ve svém důsledku vést k obdobným důsledkům, jako nechvalně známý případ zneužití Vojenského zpravodajství viz kauza „Nagyová“a ohrožení bezpečnosti země. Otázkou, pro mne osobně, zůstává, proč tedy, jako člen vlády odpovědný za vnitřní bezpečnost ČR, řeší problém přes media a nikoliv například prostřednictvím Bezpečnostní rady státu.

Pokud jde politováníhodný časový souběh této „kauzy“ se sjezdem ČSSD – předpokládám, že se s panem Chovancem, odpovědným za vnitřní bezpečnost země, jistě shodneme na tom, že možnost zneužití Zpravodajské služby, které přímo souvisí s bezpečností země je svou důležitostí zcela nesrovnatelná se sjezdem kteréhokoliv politického subjektu… nebo se pletu? Navíc musím podotknout, že občasná nepřítomnost kolegů, členů komise a členů ČSSD na jednání komise není ničím mimořádným – a nikdy to nebylo na překážku toho, aby komise jednala a byla schopna přijímat i eventuální usnesení.

Také musím s jistým rozčarováním konstatovat, že mne pan premiér mylně informoval, že věc bude řešena v jeho kompetenci (předsedy vlády a BRS) s tím, že komisi bude sděleno, jakým způsobem byla věc v jeho kompetenci, jako předsedy vlády, vyřešena. Pokud by zůstalo při tom, určitě by bylo možné komisi svolat až po vyřešení problému ze strany pana premiéra. Bohužel pravděpodobně ani pan premiér správně neodhadl nepochybně oprávněný, vysoce odpovědný postoj a mediální aktivitu pana ministra Chovance, který se evidentně s tímto postupem ne zcela ztotožnil a věc dále řešil prostřednictvím medií.

Neumím si představit, že bych za daného stavu neinicioval bez odkladu řešení celé záležitosti v souladu se svou kompetencí a s ohledem na bezpečnost ČR, neumím si představit, že bychom prověření tak závažných, opakovaných provinění, jaké vznesl pan ministr Chovanec, odkládali déle, než je nezbytně nutné.

S pozdravem

Bohuslav Chalupa

předseda Stálé komise pro kontrolu Vojenského zpravodajství