Proč jsem překvapen? Protože o zavedení povinného předmětu „Branná výchova“ (přípravy obyvatel na krizové situace) a obnovy „Branného spolku“ (obdoba dříve SVAZARMu), nemluvě o dalších aktivitách (Integrované výcvikové centrum ve Vyškově, zřízení Národního úřadu pro vyzbrojování atp.) usiluji ve sněmovně již více než dva roky. A bohužel nemohu než konstatovat, že pokud jde o koaličního partnera KDU-ČSL byl jejich zájem o tuto problematiku a práci na ní vlažný, a to volím velmi expresivní výraz pro vyjádření jejich „aktivit“ v tomto směru. Ale abych byl spravedlivý - pokud jde o našeho druhého koaličního partnera – ČSSD stejnou „vlažnost“ okořenila navíc pikantnostmi typu: iniciativy jsou určitě dobré, ALE! ….nejsou peníze, nejsou lidi, není čas, nyní není ta správná chvíle, nemáme dostatečný fond hodin atd. atd. Tedy nikoliv hledání způsobu jak to udělat, ale vynalézání obstrukcí jak to hlavně nerealizovat, když s tím, čert aby to spral, přišlo Hnutí ANO 2011. Mimochodem a na okraj, stejně „aktivně“ se projevil jejich politický přístup a postoj i k „reorganizaci“ PČR…ale to je přece jen trochu jiný „příběh.

Rád panu Čunkovi osobně osvětlím, z čeho toto mé hodnocení pramení a pan Čunek je myslím, v kontextu s předchozím větami ten, kdo se tomuto mému jistě i zobecňujícímu pohledu naštěstí vymyká. Opravdu, ve vší úctě, mám jako delegovaný expert Hnutí ANO2011 pro obranu a bezpečnost, nevím proč neodbytný pocit, že jde o takové vychytralé intelektuální tunelování politických ambicí Hnutí ANO2011, o přiživení se na tématech, která jsme již před mnoha měsíci zřetelně definovali a která se i jim najednou jeví jako pro občany důležitá – tak proč si nevybrat pár laciných politických bodů, zvláště když mne to nic nestojí, když jsem pro to doposud nehnul prstem…. Prosím vážení kolegové, neplýtvejte časem na to, aby jste do medií distribuovali to, co jsme již mnohokrát před Vámi vyslovili, k čemu jsme vás vyzývali, přímo v poslanecké sněmovně organizovali semináře a kulaté stoly, a co jsme prezentovali na mnohých jednání výborů PSP ČR a o co jste se donedávna vlastně vůbec nezajímali. Vlastně ne, musím se opravit - jeden „kolega“ se zajímal….pan Kalousek z Devíti nul (TOP 09). Mé úsilí zhodnotil slovy – „co jiného by se od bývalého lampasáka dalo čekat“. …. No, pane kolego, nejspíš to, že budu pracovat v oboru, kterému na rozdíl od mnoha jiných alespoň trochu rozumím a který nechci jako Vy vytunelovat, ale postavit na nohy. Až tedy Devět nul bude, vážení spoluobčané, s vervou mluvit o jejich zájmu o naši bezpečnost a obranu, vzpomeňte si, co na Ministerstvu obrany svého času předvedli. To, že si výše zmíněných kolegů (mimo kolegy Kalouska, sorry) vážím, znamená i to, že zcela otevřeně vyjadřuji s některými jejich názory nesouhlas a také, že i za takové situace jsem schopen s nimi racionálně spolupracovat na věcech, které jsou mnohem více věcné, než politické. Jsem toho názoru, že je vždy užitečné a prospěšné jednat s těmi, kteří mají zájem a alespoň trochu vědí, oč jde, s těmi, kdo jsou schopni definovat nějaký názor a jsou ochotni se zapojit (z pragmatického pohledu je nakonec v podstatě jedno s jakou motivací), naslouchat a zvažovat argumenty svých oponentů. Věřím, že budou v tomto smyslu naslouchat i mému níže uvedenému názoru. 

Pro úplnost je vhodné uvést, že touto problematikou – tedy toho, jak zvýšit brannou schopnost populace a země, jak zvýšit naši odolnost vůči krizovým situacím  - se zabývám od prvního dne, kdy jsem byl delegován do Výboru pro obranu a do Výboru pro bezpečnost PSP ČR. Bylo by tedy od kohokoliv dost naivní předpokládat, že nevedu trvale vysoce kvalifikované diskuse na toto téma.

Návrh zavedení vojenské základní služby, i v celkem krátkém časovém ohraničení, v dané situaci, společenských nálad, v tom jak většina populace dnes chápe nejen svá práva ale i povinnosti, v pojetí vlastenectví, v tom jak je populace znalostně a mentálně schopna a ochotna tuto ambici akceptovat a považovat ji za samozřejmou, v jistém chaosu a razantně se měnícím se bezpečnostním prostředí nepovažuji za šťastný. Ambice jako taková je jistě správná, jsem ten poslední, kdo by se naplnění této ambice jako takové bránil, ale její obsah, přípravu a realizaci je nutné důkladně promyslet a pečlivě nachystat.

Zásadní a určující předpoklad pro rozvoj této ambice spatřuji především a právě v zavedení povinného předmětu „branná výchova“ do škol (příprava obyvatel na krizové situace). K tomu je však nutné mít k dispozici potřebné vyučovací hodiny a vyškolený pedagogický personál (tedy učitele, kteří budu vědět jak tento předmět vyučovat na úrovni 21 století), učební pomůcky atp. = to je podmíněno obnovením specializované výuky budoucích pedagogů na vysokých pedagogických školách (a některé jsou k tomu již připraveny) = zajistit akreditaci tohoto předmětu + komplexní materiální zajištění. Z mého pohledu nelze hovořit o nějaké militantní mánii, naopak – můžeme hovořit především v pojmech jako je sebeobrana (a obrana ostatních ve svém okolí), o výchově k vlastenectví, znalosti o hrozbách, o ochranných prostředcích, o dostupných zbraních a jejich použití, o zásadách použití sebeobranných prostředků, o první pomoci, o právech a povinnostech, o kritickém myšlení, o kybernetické bezpečnosti, o práci s medii a sociálními internetovými sítěmi, o dovednostech umožňujících přežít v nepříznivých podmínkách do doby, než bude poskytnuta pomoc ze strany státu atd. atd. Předmět by měl mimo jiné přispět i ke zvýšení osobního sebevědomí a sebejistoty každého z našich mladých občanů – zvýšení jeho sebeúcty, zvýšení empatie, morálky a etiky, schopnosti řídit či se podřídit autoritě a kázni, schopnosti pomáhat druhým atp. Nejde o nic více ani o nic méně než o standardní přípravu občanů k tomu, abychom byli schopni se efektivně vyrovnat s jakýmikoliv myslitelnými krizovými situacemi (průmyslové havárie, následky živelných pohrom, epidemiemi, blackouty  a ano, abychom mohli čelit i případné vojenské agresi…..). Dovolím si tvrdit, že toto se skutečně efektivně nedá dělat bez jistých pravidel, návyků a dovedností obecně platících a vyžadovaných především ve specifickém armádním prostředí.

Další možností je pak s tím souběžná organizace povinných prázdninových kempů s brannou problematikou a zvyšováním fyzické zdatnosti – řekněme od 3 ročníku středních škol na dobu cca 3 týdnů. Zde bude samozřejmě nutné řešit i finanční spoluúčast státu, finanční zátěž související s pobytem mladistvého v takovém kempu nebude možné přenést na rodiče….ale i tak stále hovoříme o jednoznačně nejlevnější možné cestě zvyšování schopností národa k sebeochraně.

Nabízí se i souběžná podpora a spolupráce s HZS v rámci činnosti kroužků dobrovolných hasičů s obrovským záběrem na celém území ČR (cca 350 tisíc osob - dětí a mládeže) a podporou dalších volnočasových aktivit zaměřených na technický rozvoj mládeže, stejně jako zvýšené a cílené podpory branných sportů (biatlon, orientační běh, střelba….).

Spolu se realizaci těchto aktivit (nebo i jiných, lepších – těch, které vyplynou z příslušné odborné diskuse) intenzivně a znovu budovat armádní schopnosti pro pozdější realizaci „vojenské občanské přípravy“ pro cca 30 – 50 tis. občanů ročně (?): mít vycvičený potřebný počet instruktorů, vytvořeno materiální zázemí = ubytovací, stravovací, zdravotní, učebně výcvikové zařízení, střelnice a cvičiště, mít ve skladech připravenou potřebnou výstroj a výzbroj (pro ilustraci - pro jednu osobu je nutno uvažovat o nákladu cca 300 tis. Kč, jako do jisté míry oběžný materiál). Znamená to mít připraveny i doplňující souběžné rekvalifikační kurzy – zde mne napadá např. možnost získání řidičských průkazů na nákladní automobily (v ČR chybí jen mírným odhadem cca 6000 řidičů) či jinou speciální techniku, jazykové kurzy, kurzy na svářeče, na obsluhy elektrocentrál či vysokotlakých čerpadel, na kuchaře, zdravotníky, spojaře, radioelektroniku atp. Znamená to mít vyřešenu otázku například i finanční (či jiné) refundace ušlých platů či zisku povolancům a jejich zaměstnavatelům.

Taková „vojna“ nesmí být v žádném případě ztrátou času, naopak, mladí v tom musí spatřovat něco nanejvýš hodnotného (odborně i společensky) a přitažlivého, musíme udělat vše pro to, aby v takové přípravě viděli přínos pro celý svůj budoucí život…

Jen pro ilustraci - dlouhodobě spolupracuji, mimo přátel z Izraele a dalších zemí, s panem Prof. Ing. Voznicou, Prof. Ing. D. Vičarem, CSc., gen. M. Žižkou, pplk. Hynkem Pavlačkou, panem Romanem Skočovským, Prof. Ing. I. Hozou, CSc., panem místopředsedou senátu Ing. I. Bárkem, panem J. Kuncem, panem J. Schneiderem, kpt. v záloze L. Cimburkem, Mgr. L. Dyčkou, PhDr. Mgr. M. Balabánem, Ph.D., Prof. Mgr. M. Bártou, arm. gen. P. Pavlem,  brig. gen. v.z. J. Dienstsbierem, gen. Ing. Šedivým, genmjr.v.v. S. Chromcem, CSc., panem V. Ročněm, Ing. Bc. I. Schwarzem, plk. A. Knížkem, Ing. A. Líbezným, hejtmanem JMK JUDr. B. Šimkem, hejtmankou Stř.Č.Kraje Ing. Jermanovou-Pokornou, Ing. Bc. J. Ryšavým, Ing. J. Špačkem, Bc. Z. Drexlerem, plk. D. Záhorským, panem M. Lukešem, paní V. Fáberovou, brig. gen. Ing. R. Pilcem, brig. gen. prof. Ing. B. Přikrylem PhDr., Ing. M. Hanzalem, Ing. P. Růžičkou, Ing. K. Černochem a celou řadou dalších kolegů, přátel, odborníků, vysokých škola a fakult, kterým se omlouvám, že je zde neuvádím – ale všem děkuji za podporu, jejich čas a zájem. Za samozřejmé pokládám úzkou spolupráci s Národním institutem pro obranu a bezpečnost, který jsem, mimo jiné, založil i z tohoto důvodu.

Do doby, než přistoupíme k této formě výcviku populace a dalším aktivitám, které vyžadují delší časovou přípravu, lze mnohem rychleji přistoupit k institucionalizaci "jednotek teritoriální obrany" z osob, které z různých důvodů nemají ambici být členy Aktivní zálohy AČR, ale které disponují jistou úrovní vycvičenosti a chtějí se aktivně spolupodílet na pomoci v okamžiku vzniku a trvání krizové situace. Mimochodem to může být i "ochrana" části legálních držitelů zbraní proti důsledkům aktuálně projednávané Evropské směrnice o zbraních......

Takže vážení kolegové politici – místo mnoha emotivních slov do medií pojďte a dejme se do práce….času jsme zbytečně ztratili více než dost. Víte, na paní ministerské předsedkyni Velké Británie, paní T. Mayové, mne velmi příjemně zaujala jedna věc - ve svém proslovu neříká, jak je u našich evropských politických elit zvykem, že bychom měli něco udělat, zvážíme, mělo by se udělat, někdo (nejlépe někdo jiný) by měl udělat, chceme, máme v úmyslu ……. řekla jen jednoduché, ale ve svém významu velmi jasné a silné slovo „UDĚLÁME TO“ a šmitec. Takže pojďte se přidat a uděláme to. Uděláme to, co od nás občané očekávají, to co tato země potřebuje jako sůl – vraťme ji i v tomto smyslu čest, sebeúctu, sebevědomí a schopnost se bránit.