- přístupu k Internetu jako jednoho ze základních práv občana ČR a zároveň jako jednoho z hlavních parametrů kvality péče státu o občana v době krize (viz Finsko),

- sjednocení základní strategie, koordinovanosti a zajištění systému vzdělávání – a příslušné legislativy – s maximálním využitím moderních technologií v oblasti ICT tak, aby bylo možno i v případě masivní krize /kdy žáci nebudou schopni pravidelné docházky) kontinuálně pokračovat ve standardní výuce – tedy včetně i do jisté míry omezení autonomnosti zřizovatelů …. tedy roztříštěnosti společného úsilí a  neefektivity decentralizovaného systému 14-ti malých, politicky nesourodých  krajských vlád, 

- legislativy, která by efektivně motivovala zaměstnavatele k modernizaci a převodu řady pracovních pozic (samozřejmě tam kde je to jen trochu možné) na práci zaměstnanců „z domova“. A to jak s ohledem na co nejvyšší zachování výkonnosti ekonomiky v době masivní krize (viz koronavirus), tak i s ohledem na efektivní snižování zátěže dopravní infrastruktury a služeb spojených s masovou přepravou osob „tam a zpátky“ .....a s nepopiratelným pozitivním dopadem na zlepšení životního prostředí