Pro koho je tu nase vlada?Haji jeste zajmy CR ?

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

Dobrý den.

Položila jste mi celou řadu více či méně řečnických otázek, ke kterým jsem si již mnohdy vyjadřoval v předešlých odpovědích tazatelům, kteří se na stejné nebo podobné věci ptali. Omlouvám se tedy, pokud budu odpovídat velmi stručně.

S kvótami v žádném případě nesouhlasím a budu i nadále prosazovat jejich zamítnutí na všech úrovních, které jsem schopen ovlivňovat. Důvody k tomu postoji vidím především v tom, že současná vlna imigrace je mimo jiné způsobena nezodpovědným vytvořením „nabídky“ ze strany nejsilnějších členských států EU, které si po dlouhou dobu tímto nešťastným způsobm řešily své vlastní politické a ekonomické problémy a nyní, když to přestávají, přes veškerá svá politická prohlášení, zvládat (neboli když už se to nehodí) snaží se politické, sociální a ekonomické náklady spojené s řešením imigrační krize přenést i na ty státy, které s touto krátkozrakou politikou neměli nikdy nic společného.

Souhlasím s Vámi, že my sami jsme doposud nedokázali úspěšně a přiměřeně řešit sociální politiku, která je na jednu stranu pro řadu našich spoluobčanů nezaslouženým profitem a na druhou stranu není systémově podporována např. "prorodinná" politika, nemáme dostatečně vyřešenu problematiku důchodového zajištění ve stáří, problematiku bezdomovců, nemluvě o zásadní a prokazatelné neschopnosti integrovat např. Romy do většinové polupace… atd.atd. Měli bychom si tedy nejprve poradit s těmito našimi vlastními problémy a teprve poté se zabývat problémy, které jsme sami nezpůsobily.

Tím v žádném případě neříkám, že bychom neměli pomáhat tam kde je to potřeba, nicméně pomáhat můžeme a budem pouze tehdy, pokud na to budeme mít. Neřešením naznačených problémů se velmi rychle můžeme dostat do situace, kdy už nebudeme schopni zajistit ani naši dosavadní prosperitu a tím definitivně ztratíme jakoukoli možnost a schopnost pomáhat jiným, což mnohým, zdá se, stále nedochází

Co zde budou uprchlíci dělat, nevím, nemám křišťálovou kouli. Netvrdím, že se budou programově dopouštět zločinů, ale určitě zde jistá trestná činnost bude, stejně jako je v naší společnosti. Co je nutné zajistit je právněná ostražitost zejména proti možnosti, že se v řadách uprchlíků již nyní nacházejí zaplacení „terorističtí spáči“ ve službách ISIL. A opět se dostáváme i do širších souvislostí v tom smyslu, že pokud zde uprchlíci nenaleznou onen velmocemi podporovaný sen o snadném pohodlném životě na který, podle nich mají domněly nárok, pak budou velmi silně frustrováni a budou snadným cílem indoktrinace radikálním islámem a budou tímto způsobem snadno využitelní jako pátá kolona, jako bojovníci radikálního islámu v jeho již nijak neskrývané válce proti našemu křesťanskému civilizačnímu okruhu.

Dovolím si zásadně nesouhlasit s Vaší otázkou o genocidě. V Evropě k žádné genocidě za pomoci islámu nedochází a pokud Evropa dostane „rozum“ (doufám), nic takového zatím nehrozí!

Vystoupení z EU nemůže být motivováno pouze naším jiným, nesouhlasným pohledem na řešení imigrační krize. Eexistence EU není jen o tomto jednom z mnoha aspektů společného soužití Evropských národů. Zcela namístě je tvrdé jednání na úrovni Evropské unie o způsobech řešení této krize, podle mého názoru ale v této chvíli není žádný důvod opouštět potápějící se loď. Naopak je potřeba udělat vše proto, aby loď zůstala nejen na hladině, ale aby napnula plachty a překonala stávající obtíže se ctí a s plnou odpovědností k evropské populaci a její budoucnosti.

Nevím jestli jsem Vám alespoň zčásti odpověděl na Vaše dotazy či naznačil, jak jako poslanec parlamentu ČR smýšlím. Jak jsem se již zmínil, k řadě věcí jsem se vyjádřil zde, prostřednictvím parlamentních listů, k řadě věcí se samozřejmě vyslovuji především na příslušných jednání orgánů sněmovny – výborů a podvýborů zaměřených k problematice bezpečnosti země, imigrační a azylové politice.

Zopakuji i konstatování, že většina z nás podobnou problematiku doposud neřešila a je nutné velmi mnoho věcí načíst, z mnoha fakty se seznámit, věci velmi pečlivě zvažovat a zejména nezůstávat jen u často populistického vyslovování svých názorů, ale především konat v rámci svých zákonodárných povinností a navrhovat konkrétní postupy a řešení a politicky je prosazovat až k jejich realizaci, což jak jsem přesvědčen, činím.

S pozdravem

B. Chalupa