zákaz hanobení prezidenta

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

Zda jsem demokrat?.... inu to posoudí volič, a předpokládám, že tedy i Vy.

Zkusme se krátce podívat na to, co to je ta „demokracie“.

Podle všeobecně uznávané definice je to forma vlády, ve které se všichni občané rovně podílejí – přímo nebo nepřímo skrze volené zástupce – na navrhování a přijímání zákonů, kterými se řídí jejich společnost. Projevem demokracie jsou logicky i demokratické volby, kde „poražení“ respektují výsledky voleb a své ambice a nespokojenost realizují prostřednictvím své politické práce a zcela legitimní snahou o vítězství ve volbách příštích (při dodržení existujících právních mantinelů). Cokoliv jiného je dle mého soudu anarchie od které je jen krůček totalitě.

Demokracii chápu i jako svobodné a nijak neomezené právo předkládat – NAVRHOVAT - jakákoliv témata k diskusi a na základě faktů, informací a nezbytné vůle a ochoty ke kompromisu takové návrhy v demokratickém diskusi změnit, přijmou nebo odmítnout.

Určitě nejsem a nechci být typ „demokrata“, který ani po čtvrtstoletí, po 26 letech od pádu vlády jedné strany není schopen a zjevně ani ochoten toto výše uvedené pravidlo akceptovat – tedy nerespektuje prostá a v podstatě velmi jednoduchá pravidla demokracie – a postupuje způsobem (ve zkratce) ve stylu: když nevyhrává, nevyhrál ten náš kandidát, pak tu není svoboda a demokracie, voliči jsou hloupí, je to lůza (2,7 milionu dospělých spoluobčanů je označeno za hlupáky a lidský odpad?!), jen já jsem ten jediný kdo tomu rozumí a má pravdu, já jsem sám sebe oprávněn označit za slušného, nebo - o tomhle tématu se smí a o tomto tématu se nesmí (nemá) diskutovat. Skutečně je nemožnost zvracet hnus a špínu na druhého člověka možno považovat za bezprecedentní omezení práva svobody projevu? Začíná být pravidlem, že ten, kdo ve standardní demokratické soutěži nedokáže získat podporu občanů, hledá chybu všude jinde než u sebe - někdo jiný mi ublížil, někdo to zmanipuloval (podle naturelu to byl Rus, Američan, marťan… )

Pokud jde o parlament – ano, každý z nás patří k nějakému názorovému proudu, nějakému politickému subjektu (a každý má nějakou minulost, neodpustím si připomenout, že takovou má i pan Pithart, například., a minulost nemusí být jen vysloveně definovaná politickou příslušností, ale prostým lidským osobnostním charakterem, společenské vědomí v jisté době významným způsobem formovali i mnozí ze známých herců, nyní tzv. obránců demokracie)…svět i život není černobílý, na jednostranné vidění světa už mám přece jen něco za sebou, ale velmi těžce snáším, když místo pokory a vlastní sebereflexe je tu arogance a spoléhání se na ztrátu paměti – paměť mám ještě dobrou. Werich říkával – nejlépe placené je nepamatovat si, evidentně to stále funguje.

Pokud bych chtěl jako Vy položit dotaz na stejné téma, asi bych nepoužil definici „návrh komunisty“, přestože je to evidentně pravda, ale spíše bych použil „poslanec parlamentu“ (i on vykonává mandát za všechny občany, tedy i za Vás – ať se to mě nebo Vám líbí enbo nelíbí). Pokud budu aktivitu kolegy poslance pojímat v kontextu s principy demokracie, dle mého soudu není ani moudré ani demokratické apriori a fundamentálně odmítat jakýkoli návrh k řešení čehokoliv, pokud jsem jej nevymyslel či nepředložil já sám = vrchol arogance, nebo pokud to nepochází jen a pouze z mé politické „stáje“. Ať už patříme tam či tam, nikde není dopředu dáno, že ten či onen poslanec nemůže předložit k diskusi nanejvýš potřebné a užitečné téma, nebo téma, které on sám považuje za potřebné projednat a může k tomu mít i velmi věcné argumenty vyplývající z jeho odbornosti či zkušenosti. Je pak na vůli většiny, zda takový návrh bude či nebude připuštěn do další diskuse, jak bude nakonec posouzen a hlasován. Taková jsou, dle mého názoru pravidla demokracie, jiný postup zavání fanatismem, anarchií, totalitou a popřením demokracie..   

Ptáte se, proč Vy?......

Víte, tři roky pracuji jako poslanec v oblasti obrany a bezpečnosti. Vším co dělám se čím dále více prolíná, takto to vnímám a vyhodnocuji (a předpokládám, že na to mám jednak právo a jednak jsem tím povinen ke svým voličům) stále větší deficit společnosti k jakémusi základnímu, sebezáchovnému respektu k vlastním hodnotám, k přirozené ochotě akceptovat i povinnosti vůči své vlastní zemi... Všichni velmi dobře víme, jaká máme práva, ale o povinnostech nechceme slyšet. Velmi pracně obnovujeme naše tradice, stále hlasitěji voláme po obnově vlastenectví, složitě a pracně diskutujeme o realizaci nadmíru potřebných změn právě například v oblasti obrany a bezpečnosti. Souběžně, vedle těchto snah, je zde expandující trend relativizovat úplně všechno. Kdokoliv může cokoliv zpochybnit – pojímáno jako atribut a realizace základního lidského práva, i to bylo přijatelné. Ale má to drobnou vadu – probíhá to bez oné nezbytné demokratické diskuse o faktech, nikoliv o pravdách (pravdu máme každý jinou). Předpokládám, že kdyby nám někdo na ulici nabídl provedení transplantace srdce – s tím, že jeho kvalifikace spočívá v tom, že jednak mi to prostě může nabídnout, protože na to prostě má právo a protože už to dvakrát viděl na YouTube – asi by si každý z nás poklepal na čelo. Příklad poněkud přitažený za vlasy – ale je to k zamyšlení – skutečně každý může kdykoliv cokoliv proti čemukoliv a komukoliv? Důsledky této relativizace absolutně všeho, bez posouzení průvodních dopadů takových „aktivit“ na naše životy a existenci, bez potřebné kompetence a odpovědnosti, mohou být doslova fatální.

Celá tato situace, kterou jsem neobratně a jen velmi okrajově popsal, má jednoznačně zásadní vliv i na to, čemu říkáme obranyschopnost, naši schopnost čelit byť jen hybridním kampaním ať už z Ruska, z Daeše, nebo čertví odkud…, na naši schopnost efektivně čelit jakýmkoliv krizovým situacím, které mohou v blízké či vzdálenější budoucnosti nastat.  

Návrh novely zákona a probíhající diskuse je o

-          „Instituci úřadu PREZIDENTA ČESKÉ REPUBLIKY“,

a také o stejně významné roli

-          „NEJVYŠŠÍHO VELITELE OZBROJENÝCH SIL ČR“.

Tedy nikoliv a v žádném případě o panu M. Zemanovi. Mimochodem – je zvláštní, že „projektování“ konkrétní osoby do legislativní normy je jedním z problému některých současných politiků, některých tzv. standardních politických stran….děje se tak i v diskusi zákona o „střetu zájmů“ (tzv. Lex Babiš), kdy politici otevřeně přiznávají, že prioritně (zájmově) jde o nikoliv systémové řešení nějakého problému, ale konkrétně o řešení vztahující se k osobě pana A. Babiše!

Z mého pohledu je návrh novely legitimní k tomu, aby se vedla široká společenská diskuse o významu a ochraně jednoho ze zásadních státních symbolů naší země, národa, diskuse o tom co je a co vytváří vlastenectví, o tom, s jakým hodnotovým základem budou vyrůstat nové generace Čechů. Nevidím nic nedemokratického na tom, podrobit demokratické diskusi návrh na ochranu něčeho, co je hodnotou samo o sobě, a to nejen směrem k nám samým. Je to i o signálu naší země směrem ven. Např. do prostředí EU, kde, proč asi, má naše země autoritu, limitně se blížící nule. Pak můžeme donekonečna žehrat na to, že naše názory nejsou vnímány vůbec, nebo až když je takříkajíc pozdě.

Bylo proneseno mnoho slov na téma hybridních kampaní, nebezpečí terorismu, nebezpečí islamizace…..  Pokud se rozhlédnu, pak proti nám stojí soupeři, kteří mají, pokud jde o symboly a vlastní specifické hodnoty (to, že jsou zcela jiné než mé, nehraje roli), zcela jasno a jsou schopni pro tyto vyšší ideály bojovat a zabíjet nejen své protivníky, ale i sebe samé. Omlouvám se, ale pokud takto vybavení nepřátelé vyhodnocují naši schopnost se eventuálně pro něco obětovat, bránit se, pak jediné co by mohlo zabrat je, že tito naši nepřátelé zemřou smíchem ještě před tím, než nás zničí. 

A z mého pohledu, pokud bude vedena diskuse na půdě sněmovny a v jejích orgánech, budu akcentovat i otázky související s tím, jak příslušníci ozbrojených sil, ať už vědomě nebo podprahově, vnímají hanobení svého nejvyššího velitele, i to jakou autoritu bude mít u obránců země tento velitel v případě ohrožení země – jaký dopad může mít i toto hledisko na skutečnou bojeschopnost armády….a my přece chceme a potřebujeme mít především vlastenecky motivovanou armádu...

Zdá se Vám to nelegitimní, nedemokratické? Proč?

Diskuse je vedena o ochraně před hanobením, nikoli před racionální kritikou, nelze to spojovat s omezení svobody projevu. Osobně se přikláním k tomu výkladu, který říká, že úřad prezidenta není spjat s konkrétní osobou, ale je sám o sobě jedním ze symbolů státnosti, a to přímo ex constitutione - přímo „z Ústavy“, podle jejíhož čl. 54 platí, že „Prezident je hlavou státu“. Ochrana prezidenta před veřejnou kritikou, která se vymyká věcnému rámci a je urážlivá, je dle mého názoru legitimní ochranou prezidenta jako jednoho ze symbolů republikánského charakteru českého státu a české státnosti obecně. Zjednodušeně řečeno, ne každý útok na osobu prezidenta by měl být předmětem trestněprávní ochrany, měl by to být jen takový, který lze pojímat jako útok, který se vymyká standardní kritice. A tato forma státní ochrany svého symbolu státnosti by měla platit bez ohledu na souhlas té které osoby, která úřad prezidenta zastává (obdobně jako se osobní ochrana určených ústavních činitelů neváže na jejich souhlas – je předepsána zákonem).

Označení návrhu k totalitním praktikám je jednoznačně velmi účelovým a neobjektivním zkreslením faktů

Stačí prozkoumat historii sahající až do Rakouska-Uherska

Jen stručně a pro ilustraci: v SRN je prezident chráněn i normami trestního práva, a to konkrétně v § 90 Strafgesetzbuch (německý trestní zákoník), kde se pod rubrikou „Verunglimpfung des Bundespräsidenten“ (v překladu „Hanobení spolkového prezidenta“) stanoví, že „Wer öffentlich, in einer Versammlung oder durch Verbreiten von Schriften (§ 11 Abs. 3) den Bundespräsidenten verunglimpft, wird mit Freiheitsstrafe von drei Monaten bis zu fünf Jahren bestraft.“. Jinými slovy, je tím definováno, že odnětím svobody na 3 měsíce až 5 let bude potrestán každý, kdo veřejně hanobí spolkového prezidenta, a to ať již na veřejném shromáždění (na demonstraci), nebo rozšiřováním tiskovin, typickým příkladem by zde mohla být jakákoliv nevěcná a neúměrná kritika Německého prezidenta v tisku nebo na sociálních sítích.

Tedy podle právní úpravy Německa a dalších států EU by zavedení trestu Hanobení prezidenta bylo nikoliv návratem k totalitě, ale spíše „návratem do Evropy“, kde je prezident jedním z důležitých symbolů státnosti a kde jej ústavodárce z tohoto důvodu přiměřeným způsobem chrání.

Otázkou tedy je - je SRN či EU nedemokratická, omezující svobodu projevu? Pokud nikoliv, tak proč u nás je na tuto problematiku tak diametrálně odlišný náhled?

Je na místě se ptát, zda toto zpochybňování návrhu novely zákona, manipulace s objektivními fakty a způsob mediálního uchopení tématu není jen zástupným problémem a snahou řešit zákulisní politiku jinými, než transparentními způsoby a to proti konkrétním osobám či subjektům.

Ptáte se, kde je, nebo kde bude hranice posouzení a trestního postihu. V této chvíli musím odpovědět, že nevím, diskuse zákonodárců neproběhla – nicméně řekl bych, že bude tam právě tam, kde ji (pokud bude schválena) v legislativně stanoveném rozsahu určí soudce, který jako jediný subjekt výkonu spravedlnosti a práva bude posuzovat konkrétní čin, který se nějak nekdě na konkrétním místě  a v celém kontextu s dalšími souvislostmi odehrál.

V této chvíli, protože návrh novely zatím není ve sněmovně diskutován, nevím, jak návrh posoudí legislativní odbor, ústavně-právní výbor, jaké stanovisko zaujme ministerstvo spravedlnosti, sami soudci a ústavní právníci. V rámci eventuální diskuse budu samozřejmě požadovat odborné stanovisko právníků specializujících se na obor srovnávací právní vědy, v tomto případě z oboru ústavního a v žádném případě nechci v tuto chvíli tvrdit a předjímat, že návrh odnětí svobody až na 1 rok, je definitivním, správným návrhem, je tím „pravým ořechovým“.

A na závěr ještě jednou - "NÁVRH", jakýkoliv návrh je návrhem proto, aby se definoval problém a popsal se možný (nikoliv však jediný) způsob jeho řešení a mohlo se o něm racionálně (bez vulgarit a urážek) diskutovat - a v této chvíli ještě zdaleka nikdo nic neodsouhlasil, tím méně já osobně!

S pozdravem